4. semestr: Doba Koronavirová

Čtvrtý semestr

Kdyby mi někdo řekl pár měsíci řekl, že skončíme v izolaci, bude zrušena kontaktní výuka, na několik měsíců se zavřou restaurace a ostatní podniky a nebude se možné účastnit ani žádných akcí, že budeme žít celé jaro v karanténě, asi bych tomu stěží uvěřil. A už vůbec ne, že to bude kvůli koronaviru, o kterém sice média psala už od začátku roku, ale pořád to vypadalo jako vzdálená hrozba, na míle daleko od nás, ničím se neodlišující od podobných 'zaručeně pravdivých' poplašných zpráv, jaké se v médiích vyskytly už tolikrát (o čem jiném by taky ti novináři měli psát, aby to někdo četl, tolik lidí se navzájem zas nevraždí). Tentokrát ale měli pravdu, asi se uplatnila pravděpodobnost: když stokrát předpovídáte zkázu (nebo slunečné počasí), aspoň jednou by to vyjít mohlo.

Takže když vláda v úterý desátého března nečekaně zavedla tvrdá opatření včetně zákazu výuky, která pak navíc ze dne na den stupňovala, byl to šok asi pro všechny. Bylo to jako ocitnout se uprostřed béčkového filmu. Ještě den předtím vydalo vedení univerzity nějaké prohlášení o tom, že se nic zatím rušit nebude. Po poslední přednášce v úterý ráno jsme ještě diskutovali o tom, jestli na ty přednášky vůbec budeme chodit, a shodli se, že asi ne. Zajímavé, jak často něco člověku vyjde, ale úplně jinak, než si původně představoval. A pak to přišlo, seděl jsem v počítačové hale, a najednou nikdo nemluvil o ničem jiném než o nouzovém stavu, který vláda vyhlásila. Přesto to tehdy většina z nás vnímala spíš jako měsíční volno, asi málokdo čekal, že se do školy do konce semestru (a ani ve zkouškovém) už nepodíváme. Ještě hůř na tom byli ale studenti ze Slovenska, kterých je na fakultě asi půlka, pro ně to znamenalo těžkou volbu, kde strávit následující měsíce, bez možnosti změnit své rozhodnutí.

Pokud by to bylo na mně, určitě bych tak tvrdá opatření nezaváděl a pořád si myslím, že to byla tak trochu chyba, i když chápu, že rozhodovat o takových věcech je vždycky mimořádně obtížné a nevděčné. Rozhodně si netroufnu koronavirus podceňovat (už jen proto, že mám z nemocí tak trochu hrůzu), ale skutečně stály ekonomické důsledky přijatých opatření za ty ušetřené životy? Na první pohled si možná budete říkat, jak se vůbec můžu tak ptát, avšak snažím se na to dívat z logického pohledu. Účinek mnohých opatření je sporný, včetně roušek, které nám jsou všude nuceny, i když nás nejspíš vlastně neochrání. Koronaviru jsme se díky tvrdým opatřením nezbavili, pořád tu někde je (podle jednoho komiksu s Asterixem dokonce už od roku 50 př.n.l., jak dokládá moje fotka na konci článku - schválně si vyhledejte, je to dostupné i česky jako Asterix v Itálii), připraven udeřit. Co budeme dělat, až se tu objeví znovu, nebo nějaká jeho varianta, případně jiná nemoc? Narazil jsem na jeden článek, který mě dost inspiroval. Padla v něm otázka, jak moc si vlastně ceníme lidského života, kam až jsme ochotni zajít, abychom životy ochránili. Kde je ta hranice, jsme ochotni být doma měsíc? dva? rok? Přece nemůžeme utlumit veškeré dění natrvalo, stáhnout se ve strachu do svých domovů, kde budeme schovaní až do konce našich životů. A co kdybychom se měli vzdát části svých úspor, které by pak šly na hromadný nákup roušek a dezinfekcí? Kdo z nás by tohle byl ochoten udělat?

O tom to podle mě celé je, kam až jsme ochotni zajít. Myslím, že to určitě nebude lehké a budeme muset přijmout hromadu kompromisů, ale měli bychom dělat maximum, abychom udrželi život takový, jak jen známe. Včetně zachování výuky, ke které se teď konečně po - přiznávám, že trochu dlouhém, rozvleklém a ještě více než obvykle zbytečném - úvodu konečně dostávám.

Navzdory všemu ostatnímu musím říct, že jsem byl až překvapený, jak moc předmětů se dá poměrně snadno a bez větších změn učit z domova. V tomhle má naše fakulta opravdu asi největší výhodu, každý asi nemá doma k dispozici tělo, které by mohl pitvat, sportovní halu, či rozsáhlou sbírku odborných publikací, zato počítač ano. Ti vyučující, kteří odmítají své přednášky nechat nahrávat, si asi teď sypali popel (jakákoliv podobnost s existujícím vyučujícím je čistě náhodná) na hlavu, protože není nic jednoduššího než nechat studenty, aby se látku naučili ze starých záznamů - ne že by to hodně lidí nedělalo i normálně s tím, jaká bývá účast na přednáškách, jen to bylo teď oficiálně doporučené. O trochu komplikovanější byla situace s předměty, která mají cvičení, ta už nějakou interakci vyžadují a nahradit je distančně je dost náročné. Osobně mi nejvíc vyhovuje varianta, kde se celé cvičení živě streamuje, takže je možné klást otázky a podobně, pochopitelně se celý záznam pak uchovává. Bohužel spousta lidí to vnímá tak, že účast na takovém cvičení je v podstatě dobrovolná a úplně se na to vykašle, což je podle mě škoda - dokážu si představit, že za obtížných podmínek, jako byly tyto, by mohla takováto cvičení ta klasická celkem úspěšně nahradit. Častější pak byl přístup, kdy cvičící celé cvičení v podstatě nahrál jako návod, to už mi přišlo trochu slabší, protože není možné se v průběhu ptát a DF na otázky využívají lidé neradi, ale pořád je to bezproblémové. Nejhorší je, když nejsou žádné záznamy a vyučující jen poskytne materiály k nastudování (zdravím tě, C++), zjistil jsem totiž, že hrozně nerad něco podobného čtu, a než se prokoušu něčím takovým, stačím dvaačtyřicetkrát zkontrolovat, jestli mi někdo nepíše, přečíst si hromadu zbytečných zpráv, a dokonce se možná i několikrát v obchodech stihne změnit otevírací doba pro důchodce.

Zajímavou roli sehrál za karantény fakultní Discord, na který se někteří vyučující (převážně cvičící) přesunuli a ochotně odpovídali na otázky: škoda, že jich je pořád menšina, ale v předmětech, kde se to stalo, to podle mě hodně pomohlo, protože působí méně oficiálně a všichni jsou mnohem ochotnější se na cokoliv ptát než v DF, které přes veškerou snahu zůstává vyhrazeno jen několika vyvoleným.

Co se týká mě osobně, samozřejmě to znamenalo přijít o kontakty s přáteli (sociální sítě nestačí!) i možnost chodit na jakékoliv zajímavé akce (kvízy!!), celkově mi život přišel daleko monotónnější a nudnější a určitě si pak budu daleko víc vážit všech možností, které tu normálně jsou. Asi to ale nemá smysl moc rozpitvávat, pokud jste nestrávili posledních pár měsíců zimním (jarním?) spánkem, což bych vřele doporučoval, asi víte, o čem mluvím. Zajímavé ale je, že mám pocit, že jsem se toho paradoxně naučil možná víc než za normální výuky, asi proto, že jsem měl víc času, a tak jsem si přednášky mohl (a někdy i chtěl) vracet, když jsem něčemu nerozuměl, naopak netrávil jsem zbytečně čas sezením v přednáškovkách, když bych stejně nedával pozor. Čili Quarantine = Time Saver

Bohužel ale začínám čím dál víc vidět i méně pozitivní stránky studia na naší fakultě, a to sice, že stejně jako jinde to hlavní záleží na lidech. Ne všichni vyučující jsou skvělí, snaživí a vstřícní, a navzdory tomu, že fakulta pravidelně sbírá informace o průběhu jednotlivých předmětů prostřednictvím mezipředmětové ankety (a zvlášť za koronaviru jsme dostávali i další průběžné dotazníky, což mi přišlo fajn), mám pocit, že se toho někde zas až tolik nemění a některé předměty pak zůstávají pořád stejné bez potřebných inovací, nebo se naopak některé věci mění k horšímu. 

Samostatnou kapitolu v rámci temných stránek pak tvoří tzv. pass fail zkoušky, které jsem tu už trochu zmiňoval loni v souvislosti s neimperativkem, ale asi si zaslouží daleko větší pozornost, protože tenhle koncept prostě nefunguje, naopak znamená zbytečnou porci stresu. Proto mi přijde smutné, že je poslední dobou zaváděn docela často, a byl bych opravdu rád, kdyby se v tomhle ohledu něco změnilo. Nejen pro případ, že by tenhle článek četl kdokoliv, kdo v tomhle směru může něco udělat, přidávám pár svých úvah k tomuto tématu.

• Nemám obecně nic proti těžším zkouškám. Stejně tak chápu argumenty těch, kdo pass faily zavádějí, totiž že je třeba nějakým způsobem otestovat, jestli si člověk z předmětu odnese aspoň základní znalosti. Jenže správně navrhnout takový test je strašně těžké (asi jsem zatím žádný takový ideální test nepotkal). 
• U uzavřených testů je problém, že nikdy nevíte, co se člověku honí hlavou, jaké všechny možnosti bude zvažovat a jak bude otázku interpretovat. Například se zeptáte, jestli se na alokaci paměti používá funkce X. Přičemž za jednu možnost X dosadíte nějakou vymyšlenou (nebo pokročilou) funkci a myslíte si, že když se celý semestr používala na alokaci paměti jen funkce malloc, tak je to jasné. Kámen úrazu je ale v tom, že pokud někdo tu funkci X nezná (a znát ji v principu ani nemá), nemůže vědět, jestli skutečně k alokaci paměti nemůže sloužit. Podobnou otázku jsem viděl loni v zápočtovém odpovědníku z C. A tenhle problém je všude, zvlášť u teorie s více správnými možnostmi, pokud poskytnete nějakou možnost a je trochu jinak formulovaná, je hodně těžké odhadnout, do jaké míry je ta formulace ještě ekvivalentní, nebo už jde o chyták. Tohle nejsou práva, aby se tady slovíčkařilo, některým vyučujícím to ale zřejmě nedochází.
  
• Naopak otevřené otázky a příklady jsou neuvěřitelně náchylné na chyby, převážně z nepozornosti. Představte si, že by vám dal někdo matici, abyste ji na papíře upravili do redukovaného tvaru. Nebo klidně jen hodně obyčejných příkladů na sčítání a odčítání. Když přitom uděláte jakoukoliv číselnou chybu, znamená to, že si nezasloužíte uspět, a že jste si neosvojili základní znalosti? To asi stěží, přesto někteří tuhle logiku na zkoušky aplikují.
  
• Na co se snažím upozornit, je, že drtivá většina pass failů jednak místo základních znalostí testuje spíš bezchybnost/pozornost (navzdory tomu, že
  ani v praxi SW, ve kterém by nebyly chyby, v podstatě neexistuje), jednak trestá jakékoliv myšlení out-of-box. Místo aby se testovalo, co má člověk v hlavě, se testuje, jak moc je schopen zaškrtnout/napsat to, co je ve vzorovém řešení. Jestli chce mít fakulta vysokou úroveň, je tomu potřeba přizpůsobit i zkoušky a motivovat lidi, aby rozvíjeli své kritické myšlení, hledali a vymýšleli zajímavá řešení, a ne je od toho odrazovat.
  
• Díky tomu pak řada schopných studentů skončí s úplně zbytečnými F (možnost jejich dodatečného umazání v některých předmětech je pak spíš záplatou špatně nastaveného systému).
• Nedává mi to smysl ani z pohledu známkovacího systému. S dostatečnou přípravou by měl mít člověk vysokou pravděpodobnost, že se mu podaří zkoušku úspěšně absolvovat. Případně když udělá nějaké drobné chyby, tak místo A nakonec dostane třeba C, ale rozhodně by se nemělo stát, že jedno zapomenuté '&&' nebo špatně přečtená či jinak vyložená otázka místo třeba A znamenají neúspěch u zkoušky. 
• Hlavně je to ale problém psychologický, pokud se učíte a stejně to nedopadne, ideálně kvůli nějaké blbosti, hrozně to pak demotivuje od toho se připravovat nejen na další termín, ale i na jiné zkoušky, máte pocit, že je vaše snaha naprosto zbytečná. Samozřejmě, člověk by se měl učit hlavně pro sebe, ale to je problém, se kterým ne moc úspěšně bojují učitelé snad už od základní školy...
  

Nechci ale vidět jen to špatné, jarní semestr pro mě znamenal i řadu pozitivních věcí. Jedno má většina z nich společné: hrála v nich zásadní roli náhoda. Zmíním tu aspoň to, že jsem se konečně dostal k tomu, pomáhat v nějakém předmětu, a to rovnou ve FJA, alternativě mých oblíbených (a nyní již bohužel zrušených) Automatů. Znamenalo to připravovat a opravovat úkoly v kolektivu moc fajn lidí, a za tuhle zkušenost jsem opravdu rád (a navíc jsem si opět ověřil, že skutečně až když něco začnete učit, opravovat nebo někomu vysvětlovat, uvědomíte si, čemu všemu ještě nerozumíte). Snad bude možnost někdy v budoucnu i vést v nějakém zajímavém předmětu cviko :)

A samozřejmě jsem zvědavý, jak bude vypadat příští semestr, jehož začátek se posouvá o dva týdny až na začátek října. Snad to nedopadne jako ten minulý, nemůžeme být v karanténě navěky (navzdory všem stereotypům to opravdu NENÍ sen každého ajťáka). Bude to asi dost zajímavé, protože v době psaní tohoto článku ještě nemám ani vybranou bakalářku (potřebuju, aby mě to aspoň trochu bavilo, což nebude lehké najít), ani magisterský obor (Aplikovanou mi zrušili), ani práci, která by mi pomohla určit směr, jakým se vydat, a dokonce jsem ani pořád neobjevil smysl života (o té správné Otázce ani nemluvě) :)

PB161 Programování v jazyce C++

rozsah: přednáška a nepovinná cvičení (2+2), 5 kreditů
přednášející: RNDr. Petr Ročkai, Ph.D. + RNDr. Vladimír Štill + RNDr. Lukáš Ručka
cvičící: Bc. Adam Matoušek
hodnocení: zkouška napodruhé, B
úspěšnost: 76%
podmínky: 18 bodů za úkoly (u každého 2 za správnost a 1 za včasnost), 6 bodů za aktivitu na cvičení, 4 body za psaní review, 3 body za účast/odevzdání příkladů ze cvičení, 10*0.3 body za psaní review spolužákům, je potřeba mít aspoň 20 bodů (z toho aspoň 4 z aktivity) a bezchybně složit zkoušku

po absolvování budete: opravdu rádi, že to máte za sebou

Přednášky: Celý předmět je letos překopaný. Totálně. Koordinaci cvičení a celého předmětu má na starost doktor Ročkai (alias Mornfall nebo CoolStory),

přednášející pak měli být celkem čtyři, každý jednoho tematického bloku, ale kvůli koronaviru přednášky odpadly a dostaly jsme staré záznamy doktora Beneše (Nikoly, ne Edvarda), který to mimochodem přednášel výborně.

Cvičení: Změnil se i průběh cvičení, a musím říct, že to je ukázkový příklad toho, jak by podle mě cvičení vypadat nemělo – nebojím se říct, že těch pár cvik, která se stihla, bylo nejhorších, co jsem zatím v nějakém předmětu zažil.

Dovedu si představit, že původní myšlenka byla dobrá, založená na tom, že aby mělo cvičení smysl a člověk si z něj něco odnesl, nemělo by to vypadat tak, že si každý kódí to svoje, protože to můžeme přece dělat doma. Proto bylo vymyšleno, že vždycky bude každý příklad někdo programovat před ostatními pomocí sdílení obrazovky, ostatní by pak měli sledovat a pomáhat, případně pokud chtějí, tak si to dělat sami samozřejmě můžou. A protože by se asi těžko hledal dobrovolník, byla zavedena tzv. povinná aktivita, tedy každý se musí aspoň dvakrát za semestr přihlásit na nějaký příklad (zároveň je to omezeno na nejvýše třikrát, aby se dostalo na všechny).

V praxi to ale dost tragicky nefunguje. Hned první velkou komplikací je, že abyste mohli sdílet obrazovku, musíte používat terminálový editor. Někomu to vadit nemusí, záleží, do jaké skupiny programátorů patříte. Já ale na IDE nedám dopustit a programovat v terminálovém editoru, který nezvládá ani ctrl+c a ctrl+v mezi dvěma soubory, natož se v něm učit nový jazyk, mi přijde fakt bolestivé.

Na cvičení to pak vypadá tak, že dostanete pár příkladů, jejichž zadání jsou v angličtině a dost nesrozumitelná, takže budete dobu tápat, co máte vlastně dělat, místo abyste řešili, jak to dělat. A potom jsou v podstatě dva možné scénáře:

• Buď se přihlásí někdo, kdo ten příklad vidí poprvé, což můžete být klidně vy. A ten se pak snaží příklad pochopit a vyřešit, samozřejmě udělá hromadu chyb, takže pak další půl hodiny neustále edituje kód, řeší chybějící středníky a podobně, případně mu u toho cvičící trochu pomáhá. To je ještě ta dobrá varianta, protože máte dost času to v klidu sledovat, případně se snažit tomu chudákovi pomoct (což ale skoro nikdo nedělá). Případně si to můžete udělat sami, abyste se něco naučili, ale velká nevýhoda je, že jak cvičící je jen jeden a musí neustále sledovat, co se děje na projektoru, nemůže vám pomoct, když se někde zaseknete.
• A nebo se (což je častější) přihlásí někdo, kdo si ten příklad doma už předem udělal, zapne si to sdílení obrazovky a celý příklad pak naprogramuje (protože už to dělal, tak ví, jak na to), zatímco vy se snažíte zoufale zjistit, co se od vás vlastně chce, sledovat a chápat to nestíháte, takže jen doufáte, že se vám podaří opsat řešení dřív, než ten člověk, co přenáší svou obrazovku, vyřeší všechny možné chybějící závorky a středníky (protože blbý terminál), abyste si mohli pak aspoň doma projít, jak se to dělá, protože řešení se nikde neposkytují.
  

Adam mi jinak přišel jako člověk fajn, ale vzhledem k nešťastnému formátu cvičení to moc k ničemu nebylo a skoro nic jsem si z těch cvik neodnesl. Podle mě by cvičení měla být co nejjednodušší a nejnázornější, aby si člověk co nejlíp vyzkoušel, jak se ten jazyk chová, a byl to pak schopen někde použít. To znamená co nejjednodušší a nejpochopitelnější zadání, aby mohl začít (skoro) hned programovat, a ne nad tím vždycky dobu přemýšlet. A cvičící by mě pomáhat a upozorňovat na nejčastější chyby a problémy.

Když začala karanténa, museli jsme každotýdenní cvičení odevzdávat online (pokud jsme chtěli body za účast a aktivitu). Znamenalo to hromadu práce navíc, protože zatímco se od nás na cvičení (mimo ty dvě aktivity za semestr) v podstatě nic nechtělo, najednou bylo potřeba všechny ty příklady pochopit a udělat. S pomocí Ročkaie a Adama na Discordu se to nakonec obvykle nějak podařilo, bylo to dost náročné, ale zase určitě daleko užitečnější, než by bývala byla ta cvika. Začali jsme taky dostávat řešené příklady ke cvičením jako studijní materiál, který měl částečně nahradit přednášky, probírat se tím se mi ale vždycky, přiznávám, strašně nechtělo.

Průběh semestru: Během semestru jsme dostali šest úkolů, které se nově už neodevzdávají pomocí Kontru, ale přes nějaký skript na Aise. Je to rychlejší, jednodušší a není potřeba vytvářet repozitář na gitu, i když vám v tom samozřejmě nikdo nebrání. Má to ale i svou stinnou stránku, veškeré technické návody tím vzaly za své a pokud nechcete celý semestr programovat vzdáleně na Aise v terminálu, musíte si všechno zprovoznit sami. Za sebe doporučuju CLion a kopírovat na Aisu/z Aisy pomocí scp.

Úkoly mají i nový systém vyhodnocování, kde člověk není omezen počtem pokusů, ale jen časem. Syntaktické testy se spouštějí automaticky po každém odevzdání, kterých může být teoreticky nekonečno, základní testy (sanity) jednou denně, a nakonec finální testy (verity) jednou týdně o půlnoci. Hodnocení je striktně binární, tzn. všechno správně (musí projít verity test) nebo nic. Na vypracování máte osm týdnů, ale čím dřív začnete, tím lépe, protože to znamená víc možností na sanity test. A pokud vám projde úkol hned při prvním nebo druhém spuštění verity testů, získáte ke dvou bodům z úkolu ještě bod navíc, případně půl bod během třetích a čtvrtých testů, což není vůbec málo.

Musím říct, že tenhle systém mi překvapivě vyhovoval, protože jednak se stejně vždycky snažím začít co nejdřív, jednak to je potřeba vždycky udělat na 100 %, takže nehrozí přístup "nějak to udělám, abych získal aspoň část bodů", díky čemuž byly úkoly údajně jednodušší než v předchozích letech. Snad jen je trochu blbé, že výsledek nevidíte hned, a můžete se v krajním případě trápit s úkolem i dva měsíce.

Pokud vám úkol projde, můžete pak psát minireview na úkoly svým spolužákům včetně těch nefunkčních (úkolů, ne spolužáků) a získávat tak nějaké drobné body. Oni sami si můžou vybrat, kolik bodů vám za vaši recenzi přidělí, takže i když máte pocit, že byste toho moc nezměnili, je tam potřeba to trochu okecat a aspoň něco pochválit nebo navrhnout jiný přístup, aby neměli pocit, že jste to odflákli.

Po splnění úkolu jej můžete dál upravovat kvůli hezčímu kódu a pak vybrané dva úkoly odevzdat na teacher review, ostatní úkoly po vás už ručně nikdo nekontroluje.

Co se týče konkrétních úkolů, zadání jsou opravdu dost stručná, zvlášť jste-li zvyklí na podrobné popisy z PB071, ale oproti Javě zase dost inteligentní na to, abyste se na těch úkolech něco naučili. První dva byly poměrně jednoduché a zajímavé, nějaký buněčný automat a 3D piškvorky na (teoreticky) neomezeně velkém poli. Nevím, jestli HW3 je nějak prokleté, ale stejně jako loni v céčku, i tady to znamenalo katastrofu. Přičemž problém nebyl úkol správně naimplementovat, ale splnit nevyřčené požadavky na složitost. Celý úkol se týkal aritmetických operací na (teoreticky) neomezeně velkých číslech, a většina řešení nebyla dostatečně efektivních na to, aby prošla verity testy. Takže jste vždycky naprogramovali nějakou variantu a pak se modlili, aby to stačilo, jinak to znamenalo každý týden to celé předělávat, dokud jste neměli pocit, že jste něco výrazně zlepšili, pak se zjistilo, že ne, tak zase týden hledat, jak nějakou operaci zefektivnit.... a takhle pořád dokola, znám hodně lidí, kteří se s tím natrápili fakt dost, mně se to s notnou dávkou štěstí povedlo hned napodruhé.. Čtvrtý úkol pak byl zase víc v pohodě, nějaký parser. Pátý však byla zrada: matice, které však stavěly na části kódu z hw3, se kterým v tu dobu podstatná část lidí pořád bojovala. Navíc jsem z vlastní zkušenosti poznal, že to, že mi prošly testy na hw3, neznamená, že to bude stačit i na hw5, takže jsem se musel opět vracet k hw3 a podstatnou část kódu předělávat (a objevil jsem, že jsem měl u hw3 opravdu štěstí, neboť některé problémy mého kódu původní testy neodhalily). Šestý úkol pak byl ze všech nejhorší, zadání bylo pro mě naprosto nesrozumitelné a když jsem po několika dnech(!) a mnoha diskuzích o zadání pořád nechápal, co přesně se po nás chce a už vůbec ne, jak to udělat, tak jsem to (i když nerad) vzdal. Navíc jsem měl v té době dost bodů na A a netušil jsem, co přijde.

Přišla zkouška. Původně měla být na fakultních počítačích bez pomocných materiálů a bez CLionu. To by byl celkem jistě killer, chápu, že třeba doktoru Ročkaiovi nemusí vyhovovat používání IDE, nechápu ale, proč bychom u zkoušky i v životě nemohli používat, co vyhovuje nám (tohle není kurz programování v terminále, ale C++) - naštěstí byla zkouška nakonec online a tyhle problémy odpadly. Objevily se ale jiné, a to v podobě cvičných zkoušek (které byly naostro pro pár lidí, co potřebovali odstátnicovat dřív) a dopadly dost tragicky, takže se zvedla mezi studenty vlna protestů.

Částečně kvůli dost nesrozumitelnému zadání, z nichž jedno jsem (když jsem si je zkoušel) nebyl za dvě hodiny, které na zkoušku jsou, ani schopen pochopit, natož naprogramovat.

Hlavně ale kvůli samotnému formátu zkoušky, který je asi nejhorší, co jsem kdy viděl: Podobně jako úkoly totiž musíte naprogramovat zkouškový příklad 100% dobře, máte sice k dispozici základní testy, ale jejich projití nestačí a musí napoprvé projít i testy pokročilé, které ovšem nevidíte. Je to podle mě ta nejhorší možná varianta passfailu, to není zkouška o tom, jestli umíte programovat v C++, ale jestli se stoprocentně trefíte do zadání a napadnou vás všechny možné okrajové případy.

Řádný termín byl nakonec lepší, než se čekalo, a dost lidí to zvládlo. Bohužel jsem jako pár dalších lidí jsem implementoval trochu jinak operátor ==, protože zadání přesné chování nespecifikovalo, a naneštěstí základní testy taky ne. Přitom by stačilo změnit jedno jediné '&&' na '==' a místo F bych dostal A, takhle moje řešení sice splňovalo zadání, ale bohužel bylo jiné než co požadovalo vzorové, takže smůla. V instrukcích je sice možnost si nechat řešení převyhodnotit, pokud uděláte drobnou chybu, na to ale nespoléhejte, v praxi to nefunguje: když jsem se ozval, nejdřív jsem dlouho nedostával žádnou odpověď a nakonec mi bylo po urgenci řečeno, že to v žádném případě není malá chyba, že to mám přece vědět, že to je standardizovaná záležitost a podobně, navíc dost nepříjemným způsobem, že jsem z toho měl pocit, že jsem úplný idiot, takže to bylo fakt nepříjemné. Takovýhle způsob jednání se mi vážně nelíbí, a absolutní neochota připustit jakýkoliv jiný názor taky ne. Nehledě na fakt, že během semestru jsme neměli kde tyhle věci dozvědět vzhledem k absenci cvičení a konzultací.

Opravná zkouška byla pak naštěstí naprosto triviální a možnost smazat si F výměnou za horší známku je taky fajn, mám z toho ale pocit, že u téhle zkoušky navzdory stovkám hodin práce během semestru záleží víc na štěstí než na tom, co jste se naučili, což mi přijde hodně špatně.

Vrcholem pak bylo, když se některým lidem začaly po zkoušce dodatečně strhávat velká množství bodů (což znamenalo v podstatě auto-F) za to, že s někým spolupracovali na příkladech ze cvičení, příkladech, které by za normální situace vůbec nemuseli dělat a které i tak zabraly neuvěřitelné množství času. Pokud je potřeba pro účast odevzdat tři příklady ze cvičení, a někdo jich udělá všech šest s tím, že třeba dva z nich netušil, jak udělat, tak požádal někoho o pomoc, nechápu, co je na tom špatného, naopak by podle mě takový přístup měl být podporován, protože se toho tím člověk víc naučil. Nehledě na to, že mi celkově nedává smysl takhle hrotit příklady ze cvik, když za normální situace by stačilo na cviko přijít a pro zisk bodů tam klidně celou hodinu a půl jen sedět a zírat do stropu.

Koukám, že popisu C++ jsem věnoval nějak moc času... ale ono to docela odráží i realitu, že jsem s ním strávil během semestru víc než se všemi ostatními předměty dohromady. Na jednou stranu mi přijde, že jsem se toho vážně dost naučil, na druhou stranu, kdybych nemusel, rozhodně bych si předmět znovu nezapsal, protože na to, kolik práce do toho dáte, je to strašně nevděčné, a navíc se mi nelíbí přístup ke studentům. A to je podle mě ten hlavní problém, dokud budou podobné zajímavé a užitečné předměty vedené tímto způsobem, většina lidí si radši vybere nějaké kreditovky, než by se něco užitečného naučili.

Tip: Pokud se nechcete zbytečně stresovat, předmětu se vyhněte. C++ se dá určitě naučit méně bolestným způsobem.

MB104 Diskrétní matematika

"Deadline bych stanovil zase do půlnoci, ať do pořád neměníme, samozřejmě vzhledem k tomu, že mi tolerujete drobné zpoždění, budu ho tolerovat i já u vás."

(přednášející ohledně odevzdání domácího úkolu)

rozsah: přednáška a povinná cvičení (2+2), 6 kreditů
přednášející: doc. Lukáš Vokřínek, Ph.D. + prof. RNDr. Jan Slovák, DrSc.
cvičící: Bc. Dominik Trnka
hodnocení: zkouška napoprvé, A
úspěšnost: 96%
podmínky: normálně jako předchozí předměty MB10X, za koronaviru za 12 bodů z celkem 29, z toho 1 za minipísemku, 8 šlo získat za úkoly a 20 za závěrečnou zkoušku
po absolvování budete umět: spočítat poslední cifry nebo modula tak velkých čísel, že to ani Python neumí (jako třeba 14^14^14 - iluminati confirmed); psát si s kamarády šifrovaně pomocí RSA nebo El Gamala (a ve zkoušce budete muset i šifry prolomit) a navíc se i dozvíte, jak vám matematika zvýší pravděpodobnost útěku z vězení (spoiler)

Přednášky: Docent Vokřínek je jeden z nejpohodovějších přednášejících, jaké jsem potkal, jeho velmi lidský přístup mi byl sympatický již od druhé přednášky (protože první suploval docent Čadek, který mi seděl výrazně míň) a v mnoha ohledech mi připomíná Reisse, mého cvičícího MB101 a MB102. Když začala karanténa, každý týden natáčel řešení příkladů z cvičení, chudák, muselo mu to dát dost práce, protože k tomu pokaždé vytvářel i prezentace. Jeho výklad sice není nějak extra přehledný, ale když vidíte, jak se snaží, abyste to pochopili, tak vám to tak nějak nevadí, a poslechnete si ho rádi. Navíc na některé věci má fajn zjednodušení, třeba tabulka na Bezouta + Euklida naráz je super.

Jako studijní materiál nám byly po začátku karantény doporučeny přednášky profesora Slováka z loňska. Myslím si, že většina lidí se na ně vykašlala, protože to k absolvování předmětu nebylo vůbec potřeba, jako ostatně u předchozích matik. To je ale podle mě škoda, jednak je profesor Slovák takový fajn starší pán, jednak mě většina těch přednášek celkem bavila a mám pocit, že jsem to díky tomu pochopil daleko víc, i když občas jsem něco prostě přeskočil. Asi jsem se na to koukal hlavně díky tomu, že poprvé za čtyři semestry matematiky mám zase pocit, že mě baví a zajímá ta samotná látka, oproti derivacím, integrálům a zobrazením to je konečně zas něco zábavného, učit se šifrovat nebo počítat s velkými čísly. A do toho ještě moje oblíbená kombinatorika!

Cvičení: První cvičení nám suploval Martin Dzúrik, velice specifický Slovák (byl dokonce v Talentu - pusťte si na Youtube), který mně osobně svým uspěchaným neosobním stylem vůbec nevyhovoval, ale znám naopak zase lidi, kterým přišel skvělý. Na druhém a třetím cviku jsme pak měli Dominika, stihli jsme toho s ním sice asi méně, ale jeho přístup mi přišel tak nějak přátelštější a sympatičtější (taky konečně cvičící matiky, kterému jsme tykali), vyvolával sice lidi postupně k tabuli, ale byla tam atmosféra úplně v pohodě, tak to myslím nikomu nevadilo. V jediné minipísemce, kterou jsme stihli, jsme si mohli dokonce vybrat, který ze dvou zcela odlišných příkladů budeme počítat. Po začátku karantény už akorát opravoval naše úkoly, což mu sice fakt dlouho trvalo, protože psal svou diplomku, na druhou stranu je hodnotil opravdu hodně mírně.

Průběh semestru: V posledních letech byla tohle jednoznačně nejvíc easy matika (oproti dost brutální MB204), a letos byla ještě jednodušší. Vnitrosemestrálky kvůli koronaviru neproběhly vůbec a byly částečně nahrazeny domácími úkoly, oproti minulým rokům šlo však o příklady podobné těm ze cvičení, akorát s trochu jinými čísly, takže šlo v podstatě s týdenní odevzdací lhůtou o body skoro zdarma, ještě když si můžete ověřit na wolframu a podobně, že to fakt máte dobře. Možná tohle je to, co se mi na té látce líbí, že konečně zase máte nějaké rozumné a uchopitelné výsledky, a ne nějaké arcus siny a podobně.

Zkouška byla pak online v podobném duchu jako příklady z cvičení a domácích úkolů, bylo potřeba nafotit všechny postupy do odevzdávárny. Jediné trochu těžší příklady byla kombinatorika (protože je dost úvahová) a nekonečná řada, které sice vycházela hnusně, ale přestože jsem něco zvoral a číselně mi to nevyšlo, dostal jsem plný počet, protože výsledek byl ve správném tvaru a postup myšlenkově dobře. Škoda, že se tak neopravuje všechno :)

Díky tomu jsem měl asi poprvé ze semestru plný zisk (minipísemka + úkoly + zkouška), a vzhledem k tomu, že na A bylo potřeba 22/29, tento předmět dopadl i celkově nejlépe v jeho historii.

Tip: Skvělým pomocníkem je Python (IDLE), který se chová jako chytrá kalkulačka, která umí počítat modula.

Očekávané změny od podzimu 2020: Předmět bude vypisován na podzim jako MB154. Pro PVA jsou místo toho nějaké základy diskrétní matematiky součástí MB141 vyučované docentem Čadkem (jaro).

PB156 Počítačové sítě

"Toho bohdá nebude, aby byl v mých předmětech nějaký single nebo multi choice."

(přednášející)

rozsah: přednášky, 4 kredity
přednášející: doc. RNDr. Eva Hladká, Ph.D.
hodnocení: zkouška napoprvé, A
úspěšnost: 98%
podmínky: závěrečná zkouška

po absolvování budete vědět: kolik platí univerzita za deratizaci, co udělá zvědavý dělník, když narazí na internetový kabel, a proč je internet červený

Přednášky: O paní docentce je známo, že mluví pomalu. Jako faaakt hooodně pooomaaaluu. Na prvních pár živých přednáškách jsem sice byl, protože jsem stejně čekal na OS, ale nedával jsem skoro vůbec pozor, protože jsem nedokázal při této rychlosti udržet pozornost - pamatuji si z nich akorát to, že naše univerzita dřív zaměstnávala lukostřelce. Místo toho jsem si v době přednášky dělal výpisky do OneNote a přestože tenhle způsob je celkem časově náročný, u teoretických předmětů bez cvičení mi vyhovuje asi nejvíc. Ale zjistil jsem, když pak přišla karanténa, že lepší, než tam chodit živě, je pouštět si záznamy asi tak dvojnásobnou rychlostí (případně pozastavit) a dělat si výpisky z toho než jen ze samotných slajdů (které jsou i tak docela obsáhlé). Bohužel ani z těch přednášek není úplně jasné, jak to dohromady všechno funguje, a pokud to chcete pochopit, potřebujete ještě další zdroje. Trochu mě to přimělo k zamyšlení, jestli by nebylo lepší místo opakování těch samých přednášek každý rok s dost špatnou kvalitou záznamu to jednou natočit pořádně s tím, že tam bude všechno přehledně a jasně vysvětlené, a živě by se chodilo jen na cvika. Pro studenty by to bylo pohodlnější, pro učitele jednodušší, pro univerzitu levnější.

Průběh semestru: Zkouška bývá v tomto předmětu klasická teorie, na kterou se pracně naučíte otázky pár dní před zkouškou z fi.muny, při zkoušce to napíšete na papír i s chybami, co na fi.muny jsou, a po zkoušce to zas zapomenete. Letos byly ale kvůli koronaviru zavedeny kompletně nové otázky testující pochopení dané látky, což všechny vyděsilo. Takže i navzdory konzultacím (doporučuji: uvidíte, jaké plemeno koček má paní docentka doma), kde nás ujistila (paní docentka, ne její kočka), že tam nebude nic zákeřného, začali lidi panikařit a někteří se odhodlali i k tak radikálnímu kroku, jako je přečíst si Kuroseho a Rosse (nedoporučuji: asi 900 stran teorie, to bych četl do konce studia). Ve zkoušce pak byly skutečně praktické otázky jako "popište multiplexing u hudebních nástrojů" nebo "zapojený router nefunguje, hádejte, kde je chyba, když víte to a to". Navzdory očekávání však zkouška dopadla skvěle, dokonce o něco líp než předchozí roky, protože podle mě byla opravovaná fakt strašně mírně (pokud tušíte aspoň trochu, oč jde, máte vyhráno). Ono taky paní docentka je jednak strašně hodná, jednak zvládla opravit asi šest set písemek po deseti otázkách úplně sama asi za týden, což není žádná sranda. A díky obávám se na to lidi učili fakt hodně a museli to na rozdíl od obyčejné zkoušky aspoň trochu pochopit (nejlepší jsou na to videa na youtube), takže to nakonec bylo oboustranně výhodné.

PB156cv Počítačové sítě – cvičení

rozsah: hodinová přednáška a až čtyřhodinové cvičení jednou za 14 dní, 2 kredity
přednášející a cvičící: doc. RNDr. Petr Holub, Ph.D. + další cvičící
hodnocení: zápis zrušen během období změn
úspěšnost: 100%
podmínky: 5 z 6 uznaných protokolů ze cvik

po absolvování budete vědět: zda chcete mít se síťařinou vůbec něco společného

Průběh semestru: Tenhle předmět je vlastně tak trochu experiment, pro lidi z PVA povinný, pro ostatní čistě dobrovolný. To si studenti stěžovali v předmětové anketě, že jsou sítě hrozně teoretické a nic moc si z toho neodnesou, a tak se rozhodlo, že vzniknou i cvičení, zatím jako samostatný předmět. A protože na něj nemají vhodný prostor (všechny ty většinou prázdné seminární a konferenční místnosti zřejmě nikoho nenapadly), tak nevymysleli nic lepšího, než k tomu účel zabrat studovnu, jediné místo, kam může člověk na fakultě zajít pro trochu klidu.

Z mého pohledu je ten experiment zatím dost nedotažený. Aspoň nám bylo řečeno, že ze základních přednášek není student dostatečně připravený na to, aby mohl dělat cvičení, a tak k předmětu, který měl sloužit jako cvičení k přednáškám, vznikly dodatečné přednášky. Pokud vám to nedává smysl, nevadí, mně taky moc ne. No ale to pokračuje, během té hodiny, kterou trvá ta přednáška ke cvičení, se stejně nestihne, co se stihnout má, takže vám to příliš nepomůže, navíc to ne vždycky sedí s tím, co se už bralo na těch přednáškách normálních. Hlavně se dozvíte, jak je důležité správně dělat protokoly, ale nikdo už vám pořádně neřekne, jak má protokol vlastně vypadat. Což je ve výsledku jedno, protože vy přijdete na cviko a dostanete za úkol ručně nakrimpovat kabely, s kleštičkami a nožem. A cvičící na něm většinu času akorát čekají, až to uděláte, případně vám řeknou, že to máte blbě - musíte začít znovu. Protokol si pak máte udělat komplet doma, jak přesně, když jste žádný neviděli, těžko říct. Ale lepší než druhé cviko, kde máte udělat nějakou statistickou analýzu naměřených dat, přestože většina lidí jsou prváci a nikdy žádnou statistiku neměli. (I když co si budeme povídat, ona i ta statistika z posledních tří hodin MB103 za moc nestála.)

A v tomhle momentu se stalo několik věcí: došla mi trpělivost, přišel koronavirus a dostali jsme možnost si dodatečně odepsat předměty. Ještě že jsem to udělal, tušil jsem, že ten předmět asi bude pro člověka jako já trochu bolestivý, ale doufal jsem, že se naučím něco, co by mohlo být prakticky užitečné, že se naučím aspoň základní věci ohledně síťařiny (která mě jinak nezajímá) a že se to nějak zvládne, když nám rozumně vysvětlí, jak se co dělá. Nestalo se nic z toho, a tak jen upřímně lituju lidi z PVA, pokud je podobné věci nebaví a nevyznají se v nich, tady se to zřejmě moc nezlepší.

Chápu, že vznik předmětu může být komplikovaný a těžký, nechci proto nikoho kritizovat. Je ale důležité, aby si z toho někdo vzal feedback a pochopil, že současná podoba předmětu většině lidem nevyhovuje. Nakonec ta zkušenost ohledně ruční práce s kabely byla celkem zajímavá, jen by k tomu (a zejména k dalším cvičením) bylo potřeba všechno daleko víc a líp vysvětlit, aby si člověk nepřipadal tak ztraceně, aby si spíš během cvičení něco vyzkoušel, než aby hledal, jak se proboha dělá nějaký protokol plný něčeho, čemu nerozumí. Každé cvičení kromě těch prvních s doktorem Holubem, na nichž jsem byl, pak měl vést někdo jiný, takže je možné, že se situace zlepšila, podle reakcí na Discordu se mi to však nezdá.

Hlavní problém vidím v celkovém designu tohoto předmětu: získal jsem pocit, že už když jdete na cviko, očekávají se od vás znalosti z oblasti sítí, že chápete, jak to celé funguje, místo abyste se právě tohle šli na cviko naučit a pochopit. Jako byste přišli na cviko z matiky a cvičící očekával, že už ty příklady, co budete počítat, všechny spočítat umíte.

Připomínalo mi to nenáviděné hodin laborek z fyziky ze střední...

PB153 Operační systémy a jejich rozhraní

"Ono se stejně z těch 30 studentů na předtermínu 15 vrátí... Byl to vtip, jen 14. Když se podíváte na statistiku, já jsem hodnej člověk, někdy na konci semestru už tomu člověku známku spíš nutím než dávám."

(přednášející po zavedení celkem likvidačního pass failu)

rozsah: přednášky, 4 kredity
přednášející: RNDr. Jaroslav Ráček, Ph.D.
hodnocení: zkouška napoprvé, A
úspěšnost: 97%
podmínky: závěrečná zkouška

po absolvování si uvědomíte: že svět by šel výrazně zlepšit využitím algoritmů v běžném životě (třeba takové čekání u doktora by šlo výrazně zlepšit pomocí SJF, pochopitelně varianta bez předbíhání)

Přednášky: Operační systémy jsem vždycky považoval za něco nízkoúrovňového, co mě vůbec nebaví, a tak jsem ani od přednášek nic moc nečekal. Velice příjemně mě ale překvapily, přednášející má smysl pro humor a dokáže vykládat dost svižně a zajímavě, takže jsem na ně chodil, i když byly ve večerních hodinách. Po nástupu koronaviru jsme dostali staré záznamy, na které se dá bezproblémově koukat přímo v ISu na normální rychlost (!!!), naopak se to vyplatí zastavovat, protože toho přednášející říká hodně navíc, co ve slajdech není (ono slajdy jsou částečně už dost staré a pochází od nějakého dávného předchůdce, navzdory tomu, že je trochu inovovalo nějaké centrum E-Learningu, jsou místy dost nepřehledné a ta samé informace je často řečena na různých místech víckrát, navíc dost často nesedí číslování, takže pak skončíte třeba na 53. slajdu ze 45 – do čehož si samozřejmě přednášející taky rýpne). Během přednášek se navíc dozvíte i časté problémy a otázky u zkoušek, takže se opravdu vyplatí na ně chodit.

I samotná látka měla své světlé stránky, poměrně značná část semestru je totiž místo nějaké omáčky kolem věnovaná tomu, jak fungují jednotlivé algoritmy - plánovací, čekací... A překvapivě je tohle opravdu to zajímavé, dobře se to pamatuje a poskytne vám to zas trochu jiný náhled na svět a počítače v něm.

Průběh semestru: Zkouška bývala dřív vypisovací na pár otázek, loni přibyl dost tragický počáteční odpovědník s 5 otázkami s více správnými odpověďmi, přičemž pro úspěšné absolvování a postup do druhé části bylo potřeba mít tuším 3 z nich kompletně správně. A to byl přesně kámen úrazu, protože mnohé otázky byly dost nejednoznačně položené a tak mnohdy záleželo prostě na tom, jaké máte štěstí, a jak si ty odpovědi vyložíte. Až pokud jste prošli přes odpovědník, hodnotila se druhá, vypisovací část, jinak jste se namáhali zbytečně. V podstatě obdoba pass failu, na jaký jsem si tu stěžoval už prvně, přitom by stačilo hodnotit i částečně správné odpovědi a bylo by to asi dost v pohodě.

Kvůli koronaviru byla ale zkouška změněna a zůstala výhradně odpovědníková část, jen s mnohem více otázkami, nedostatkem času a nemožností se k otázkám vracet. Vzhledem k tomu, jak jsem na tom s abcd otázkami, jsem se jí obával fakt hodně, a všechny přednášky jsem tak zhlédl dvakrát. Nakonec to ale dopadlo mnohem lépe, než jsem čekal, a i u otázek, kde jsem si nebyl jistý, jsem se výjimečně trefil do toho, jak byly myšlené.

Očekávané změny od jara 2021: Nyní byla možnost vybrat si mezi PB152 a PB153, pro nové programy již bude povinně nařízené PB152 s cvičeními pro PVA. Opět je to podle mě změna k horšímu, protože PB152 má (celkem čerstvě, asi třetím rokem) doktor Ročkai, který je podle mě výrazně horším přednášejícím. Navíc ten předmět výrazně změnil a je teď úplně o něčem jiném, skoro vůbec se tam neřeší to, co mi tady přišlo zábavné, totiž všechny ty algoritmy, naopak je to takové dost teoretické. A navrch je u zkoušky čistokrevný passfail odpovědník (zase!), ve kterém se dost slovíčkaří (zase).

PV157 Autentizace a řízení přístupu

rozsah: přednášky, 4 kredity
přednášející: prof. RNDr. Václav Matyáš, M.Sc., Ph.D.
hodnocení: zkouška napoprvé, A
úspěšnost: 98%
podmínky: závěrečná zkouška

po absolvování: budete daleko skeptičtější vůči používaným technologiím a paradoidnější než dřív

Přednášky: Velice podobný předmět PV080 (před inovací na podzim 2020), co se týče obsahu i formy. Spoustu věcí, které byly řečeny, už jsem věděl, a třeba takové základy kryptografie jsem si spočítal, že jsem probíral v nějakém předmětu už popáté za dva roky – včetně MB104, díky kterému mi některé věci co se týče šifrování dávaly větší smysl než dřív. Přesto se toho našlo dost nového a většina přednášek mi přišla zajímavá, ale je fakt, že u některých věcí bych uvítal jít trochu víc do hloubky.

Jinak pan profesor přednáší dobře, po začátku karantény nám dokonce točil nové záznamy, na konci semestru jsme pak dostali záznamy i několika zvaných přednášek. Asi dvě přednášky pak měl doktor Ročkai (viz PB161), ty byly výrazně slabší co se týče zajímavosti i srozumitelnosti. Celkově slajdy jsou bohužel trochu zastaralé a nepřehledné a není z nich někdy moc jasné, co přesně kam a k čemu patří, nebo tam něco není moc vysvětlené (hodil by se aspoň nějaký strukturovaný přehled/obsah přednášky nebo tak).

Průběh semestru: Normálně by byly zkouška i vnitrosemestrálka naprosto shodné jako loni v PV080, tedy naučit se nazpaměť otázky z drillu plus pár otevřených. Kvůli koronaviru a potřebě uspořádat obojí online však přibylo otevřených otázek a naopak ubylo času. Paradoxně mi přišel kvůli tomu celý systém mnohem smysluplnější, většina věcí se sice dala najít v materiálech, ale pokud by to člověk předtím neviděl, mohl by mít trochu problém. A hlavně to ušetřilo zbytečnou práci, protože nebylo potřeba se učit nazpaměť ty otázky z drillu, které občas trochu slovíčkaří. Otevřené otázky byly navíc dost základní a opravované dost mírně, takže to nakonec dopadlo dost dobře.

Celkově si dost cením přístupu pana profesora, který je vůči studentům dost vstřícný, zajímá se o jejich názor a snaží se o maximální zachování férových podmínek.

ROM1BSJ04 Španělština IV pro nešpanělštináře (FF)

rozsah: cvičení, 5 kreditů
cvičící: Bc. Lenka Burdová
hodnocení: zkouška napoprvé, A
úspěšnost: 100%
podmínky: online learning (ELF), závěrečná zkouška

po absolvování: vám bude líto, že to je poslední část čtyřsemestrálního kurzu španělštiny a nic dalšího už nebude

Průběh semestru: Od minulé španělštiny se to na začátku příliš nelišilo, stejná cvičící, stejný čas, akorát konečně zase v nějaké rozumné třídě, chodit na nově opravenou fildu je fakt radost, navíc ta třída byla velká a lidí tam chodilo dost málo, tak to bylo vážně příjemné. Možná se vám to nezdá, ale i to, kde tu hodinu máte, dost ovlivní, jaký z ní máte pocit.

Ze všech předmětů, co jsem měl tenhle semestr, mě tady mrzelo určitě nejvíc, že jsme o něj po začátku karantény přišli. Veškeré materiály jako klíče ke cvičením v učebnici apod. jsme sice dostali online, ale znamenalo to ztratit všechny ty zábavné věci z hodin navíc, konverzace a hry. 

Jsem si celkem jist, že ani prezenčně by zkouška bývala nebyla nijak náročná, ale takhle online, když k tomu byl slovník a časování sloves si šlo taky najít to podle mě snad nešlo neudělat. Taky se mi moc líbí způsob pozitivní motivace: než aby za pozdní vyplnění Elfu hrozila penalizace, tak naopak za včasné vyplnění dostanete ke zkoušce pár symbolických bodů navíc.

Přes to všechno jsem se ale myslím naučil celkem dost, a dokonce jsem začal i kurz španělštiny na Duolingu (se kterým jsem hned po zkoušce zase přestal, snad se k tomu ještě někdy vrátím).

PV277 Programování sociálních robotů

rozsah: cvičení v NLP jednou za 14 dní, 2 kredity
cvičící: doc. RNDr. Aleš Horák, Ph.D. + RNDr. Adam Rambousek, Ph.D.
hodnocení: kolokvium, prošel
úspěšnost: 100% (2 z 2)
podmínky: účast, úspěšně udělat vlastní projekt pro robota Peppera

po absolvování: bude vaše jméno na stránkách NLP a robot bude doufejme umět, co jste ho naučili, což je celkem cool

Průběh semestru: Ani nevím, jak mě napadlo si tenhle předmět zapsat, asi jsem hledal něco dostatečně praktického a zajímavého (a tento předmět nemá skoro žádné prerekvizity, akorát elementární znalost Pythonu, což má na fakultě každý). Což se splnilo, je to úplně jiná zkušenost než s velkými předměty: Celé to probíhá v Laboratoři zpracování přirozeného jazyka a kapacita je 10 lidí, přičemž z 6, kteří si to letos zapsali, jsme po hromadném odepisování za koronaviru zbyli jen 2. To umožňuje dost individuální přístup a člověk se necítí tak blbě jako v předmětu s třeba 200 lidmi, když se na něco pořád ptá.

Během těch několika setkání si člověk vyzkouší nějaké základní programování pro robota (ve speciální aplikaci Choregraphe, jsou tam boxy spojované šipečkami tvořené kódy psanými v Pythonu), můžete robotovi dávat animace, učit ho mluvit, pohybovat se. Cílem je pak odevzdat a odladit nějaký vlastní projekt, můžete si vybrat, co by vás bavilo dělat.

Bohužel to koronavirus dost zkomplikoval a k robotovi jsme se moc nedostali, takže bylo potřeba jednak to všechno načíst z dokumentace a informací na webu předmětu, jednak všechny ty nástroje natahat na vlastní počítač - po několika zoufalých dnech jsem zjistil, že to na Windows opravdu nepůjde a nezbylo než si nainstalovat virtualbox na Linux (což se ale může v budoucnu hodit).

Celkově jsem s tím tak hodně natrápil (i když jsem se dost naučil zejména co se týče práce s virtuálním strojem), oba vyučující byli ale moc vstřícní a snažili se mi na dálku pomoct, co to šlo. Komplikovalo to i to, že Choregraphe už není oficiálně podporováno a spousta obsahu z diskuzních fór je smazána, takže v případě problémů není moc kam se obrátit.

 

Na závěr to bylo potřeba přijet naživo otestovat, s čímž jsem potřeboval celkem dost pomoci, protože práce s robotem a jeho debugging je něco hrozného. Nakonec to ale dobře dopadlo, Pepper umí mluvit o novinkách (což je můj projekt), takže je o něco chytřejší a já taky. Projekt je k dispozici na webu NLP, kdybyste se chtěli mrknout.

P981 Tělesná výchova - Tenis

rozsah: cvičení (1 hodina týdně), 1 kredit
cvičící: Mgr. Jan Škoda
hodnocení: zápočet (zrušeno)
úspěšnost: 88%
podmínky: účast, pár výměn, po nástupu koronaviru esej (fuj!)

po absolvování: si dost možná budete říkat, že byste mohli s někým někdy zajít na tenis, ale pokud jste jako já, nikdy tuhle neurčitou myšlenku nerealizujete

Průběh semestru: Zase jsem si dal tenis, když už jsem si kupoval tu raketu, tak ať to k něčemu je. S jiným učitelem to bylo zas trochu jiné, mohli jsme víc hrát, což mi přišlo fajn, technice jsme se ale věnovali taky, protože naše skupina 'mírně pokročilých' ji měla dost mizernou (a stejně jsem to minimálně já všechno zas zapomněl, protože jako obvykle čím víc jsem se soustředil na techniku, tím hůř jsem hrál). Pozor, první hodina jarního semestru bývá uvnitř v hale na Mánesově, i když je třeba slunečno, dost lidí se na to nachytalo a tak přišli místo toho ven, protože jim nikdo nedal vědět.

Bohužel koronavirus to dost zkazil, tenis není tetris a distančně se hrát pochopitelně nedá. Proto FSPS přišla s 'geniálním' nápadem, že všichni ve všech sportech napíšou eseje a budou to mít odbyté (čtěte "přijdou o možnost sportu zdarma"), dokonce zakázala si sport dodatečně na žádost na studijním zrušit, prý z kapacitních důvodů. To, že tím předmět ztratí jakoukoliv logiku a pochopitelně nemůže dojít k naplnění toho, proč jste si předmět zapisovali, zřejmě nikoho nezajímalo.

Zase jednou mě ale příjemně překvapilo vedení naší fakulty, které se do toho vložilo (možná i díky mé intervenci na DF) a nakonec zájemcům z FI zrušení těchto předmětů umožnilo. Takže si budu nejspíš na podzim zapisovat tenis znova, bude to zdarma a ještě jsem nemusel psát žádnou esej.

...

Asi už je to klišé, ale vidím, že psát kratší články jsem se stále nenaučil, možná spíš naopak, těžko říct, proč to dělám, když je to náročné psát i číst. Kdybych dal dohromady články z tohohle blogu, rozsahem mám bakalářku hotovou, a citovat bych musel leda sám sebe :D

Jinak přeju nám všem, aby už tahle temná doba konečně skončila a mohli jsme se vrátit k (více či méně) normálnímu životu. :)