7. semestr: Konečně normální?
Sedmý semestr Před pár lety bych se vysmál každému, kdo by mi řekl, že odstuduji půl studia distančně, že se celý svět zblázní a začne se tvářit, jako že existuje jen jediná nemoc na světě. Bohužel, to je realita, ani očkování bohužel zatím nepřineslo za koronavirem tolik očekávanou tečku. Aspoň něco dobrého se však konečně povedlo: vrátili jsme se do školy! V druhé půlce semestru se sice málem uzavíraly sázky, který týden že už tu školu zavřou, ale nakonec jsme to naštěstí vydrželi prezenčně, i když v druhé půlce semestru to respirátory trochu znepříjemnily. Za sebe mám z toho obrovskou radost a nadšení mi vydrželo skoro celý semestr, takže jsem do školy chodil skoro vždycky rád. Možná na to má vliv i to, že konečně bydlím blízko fakulty, takže zaskočit na fakultu na přednášku nebo cviko téměř kdykoliv nebyl problém (opravdu doporučuji: pokud můžete, najděte si bydlení v pěší vzdálenosti od fakulty, je to mnohem příjemnější). A jaké pocity tedy mám ze svého prvního magisterského sem