7. semestr: Konečně normální?

Sedmý semestr

Před pár lety bych se vysmál každému, kdo by mi řekl, že odstuduji půl studia distančně, že se celý svět zblázní a začne se tvářit, jako že existuje jen jediná nemoc na světě. Bohužel, to je realita, ani očkování bohužel zatím nepřineslo za koronavirem tolik očekávanou tečku. Aspoň něco dobrého se však konečně povedlo: vrátili jsme se do školy! V druhé půlce semestru se sice málem uzavíraly sázky, který týden že už tu školu zavřou, ale nakonec jsme to naštěstí vydrželi prezenčně, i když v druhé půlce semestru to respirátory trochu znepříjemnily. Za sebe mám z toho obrovskou radost a nadšení mi vydrželo skoro celý semestr, takže jsem do školy chodil skoro vždycky rád. Možná na to má vliv i to, že konečně bydlím blízko fakulty, takže zaskočit na fakultu na přednášku nebo cviko téměř kdykoliv nebyl problém (opravdu doporučuji: pokud můžete, najděte si bydlení v pěší vzdálenosti od fakulty, je to mnohem příjemnější).

 

A jaké pocity tedy mám ze svého prvního magisterského semestru? Celkově dost pozitivní (naštěstí ne na test). Jak jsem psal ve článku o šestém semestru, nastoupil jsem na Řízení služeb, chtěl jsem něco zajímavého, spíš praktického než teoretického, rozhodně žádný hardware nebo sítě, ale jako full-time programátor se taky úplně necítím, protože mám tendence do všeho mluvit a všechno vylepšovat a potřebuji i komunikaci s lidmi. A zatím mi to docela sedí, je to zase něco nového. Celá tahle specializace je postavená kolem T-shaped zaměření, tedy lidí, co mají hluboké znalosti v IT (to je ta nožička téčka) a zároveň aspoň základní znalosti ekonomie, marketingu, soft skills a další oborů (hlavička téčka), zkrátka aby rozuměli ajťákům i zákazníkovi. Velmi zajímavý a ambiciózní koncept, tak uvidíme, jak moc se jim ho podaří těmi předměty naplnit, přece jen toho tam i vzhledem k povinné praxi zase tak moc není.

 

Musím ale říct, že jsem si užil velmi příjemný a pohodový semestr, což byla po bakaláři, kde jsem se každou chvíli nad něčím stresoval, dost příjemná změna. Mimochodem na VUTčku jsou na tom údajně ještě daleko hůř, protože spousta mých nových spolužáků utekla právě odtud. Ještě víc je jich pak – nepříliš překvapivě – na nově otevřeném inženýrském programu (vážně můžete mít z FI i titul Mgr. i Ing. podle toho, co vystudujete, pro mě to moc podstatný rozdíl není, ale pro někoho zřejmě jo). Ale to jsem trochu odbočil. Nemyslím si, že by bylo ŘSS až tak lehké, spíš jsem tu těžší část předmětů určených pro tenhle semestr absolvoval kvůli bakalářce už loni (krypto) nebo ještě přijdou (statistika nebo databáze), na druhou stranu faktem je, že nevím o žádném zabijákovi jako Algo II nebo C++. 

 

V praxi to znamenalo, že jsem měl během semestru čas dělat i něco trochu jiného, což se hodilo, protože jsem se celkem náhodou stal propagační tváří univerzity a fakulty (ano, pokud snad náhodou ještě pořád někdo z vás netušil, kdo ve skutečnosti jsem, teď už to opravdu nebude těžké zjistit). S tím byla samozřejmě spojená celá řada zajímavých zkušeností od profesionálního focení a natáčení klipu, kde dvouvteřinový záběr potřebuje dvacetičlenný tým na dvě hodiny, až po univerzitní prezentace na školách (ty mě, jak jsem zjistil, dost baví). Určitě to není pro každého, ale pokud někdy dostanete podobnou příležitost a nejsou vám podobné věci úplně proti srsti, tak můžu jednoznačně doporučit.

Ale teď už k samotnému semestru:

Studium 

PA116 Domain Understanding and Modelling

rozsah: přednášky a povinná cvičení (2+2), 5 kreditů
přednášející: RNDr. Josef Spurný, Ph.D.
cvičící: RNDr. Josef Spurný, Ph.D.
hodnocení: zkouška napoprvé, A

úspěšnost: 93%
podmínky: odevzdaný projekt (40 bodů) a zkouška (60 bodů)
při absolvování budete: mít pocit, že už jste tohle někdy dělali/zažili

 

Přednášky: Předmět měl pro mě dost novinek, jednak to byly moje první prezenční přednášky v angličtině (srozumitelnost i úroveň naprosto v pohodě), jednak to byl předmět jen pro moji specializaci, takže hodně komorní atmosféra. Bohužel přednášky jako takové nebyly zrovna nejzajímavější ani nejužitečnější, nebylo to ale paradoxně způsobené ani tak výkladem jako spíš obsahem. V podstatě to bylo celé opakování z PB007, jenže jen té diagramové části. Občas k tomu přibyly nějaké nové informace (hlavně to, jak balancovat diagramy mezi sebou) nebo diagramy mimo UML, což bylo zajímavé, ale moc toho nebylo a ani se ty věci nebraly moc do hloubky (někdy paradoxně ještě míň než v PB007). I sám přednášející říkal, že přednášky nejsou v tomhle předmětu to podstatné, čemuž se vůbec nedivím. Na začátku jich pár odpadlo a i ve zbytku semestru se končilo většinou dřív, pak už tam ani skoro nikdo nechodil, protože se tam ani nic zajímavého nedělo.

 

Za mě je to dost škoda, ocenil bych hlavně daleko víc příkladů větších diagramů, ty se na internetu dost špatně hledají (většinou to vždycky porušuje nějaká pravidla). Ale chtělo by to, aby se člověk naučil nejen jak vypadá který diagram (to už měl koneckonců znát z PB007), ale aby se i naučil, jak lze řešit různé problémy z hlediska návrhu. Daly by se procházet různé příklady diagramů z různých domén, řešit, jak třeba vymodelovat uživatele (to je skoro v každém systému problém) a podobně. Stejně tak by se ty diagramy daly vzít mnohem víc dopodrobna, ukázat různé možnosti nad rámec základní notace... je toho spousta, co by šlo udělat, aby to bylo užitečnější.

Cvičení: Přednášející a cvičící v jedné osobě byl super, dalo se s ním pokecat a na cvikách panovala příjemná neformální atmosféra. Nejdříve se krátce zopakovala přednáška (takže už fakt nebyl moc důvod tam chodit), následně se pracovalo na projektech v čtyřčlenných týmech a cvičící nás obcházel a dával zpětnou vazbu k projektu. V podstatě zase podobné PB007 s tím rozdílem, že tady jsme si mohli téma projektu vymyslet sami, což bylo super. Dělat na projektu, co člověka baví, je prostě mnohem zábavnější než dělat něco podle šablony.

 

Náš tým si vymyslel Zaklínačský systém, to znamená zakázky, zbraně a podobně. Na začátku jsme si říkali, hlavně to neudělat moc složité, ale i tak jsme toho tam měli docela dost a udělat rozumný diagram pro takový IS nebylo v některých případech úplně jednoduché (pokud si chcete ušetřit práci, volte fakt něco jednoduchého s příbuznými funkcionalitami). 

Volba vlastního tématu měla ale i jeden nepříjemný důsledek, a sice že se to cvičícímu špatně kontroluje. Tím, jak měl každý tým úplně jinou doménu, jsme nemohli dostat na svoje diagramy moc detailní zpětnou vazbu, protože různé problémy, které jsme tam při modelování viděli, vyžadovaly pochopení potřeb té domény. Na konci semestru jsme dostali od cvičícího i ocenění za to, jak to děláme poctivě, což znamená, že většina ostatních projektů musela vypadat o dost hůř než náš. Ale i tak jsme u spousty věcí cítili, že to musí jít udělat líp, jen jsme nevěděli jak a bohužel jsme se to ani nedozvěděli – v tomhle by asi jednotné zadání bylo lepší.

Průběh semestru: Do letoška tenhle předmět učil doktor Ráček (znáte z PB153 nebo PV028) v češtině, letos to překlopili do angličtiny, ale obsah se v podstatě nezměnil. Ono to dává smysl, protože na přednášce jsme slyšeli, že se tenhle předmět učí letos naposled, a do posledního běhu předmětu přece nebudete dělat zásadní změny. Těžko ale říct, jak to nakonec bude, protože se ukázalo, že šablony s tímto předmětem zatím dál počítají.

 

Během semestru můžete jinak pracovat na projektu klasicky stylem práce na cvikách + dodělat doma, příští týden konzultace na cvikách. Žádné striktní deadliny, jen před zkouškou dostanete za projekt body podle toho, jak je máte dobře udělané. Vzhledem k průběžným konzultacím není problém dostat plný počet, jen si musíte pohlídat nejrůznější konzistence mezi diagramy a samozřejmě základní pravidla.

 

Zkouška měla dvě části, v první bylo několik multiple choice otázek ve stylu "co platí o diagramu x", v druhé části pak namalovat tři zadané diagramy pro popsanou doménu (nejlepší příprava je za mě vyzkoušet si několik starých zadání na fi.muny, přidat si k nim nějaké diagramy a porovnat s kamarády). Kreslení na papíře je oproti modelovacím nástrojům míň příjemné, ale dá se to naučit celkem v pohodě. Oproti PB007 je ta zkouška příjemnější, protože to není o tom umět jeden diagram skvěle a bezchybně, a když zapomenete na nějakou metodu, tak vám strhneme body, ale spíš o tom umět ty diagramy nějak vyvážit.

Takže dost v pohodě předmět, paradoxně bych uvítal, kdyby šel víc do hloubky a dělalo se toho tam víc :)

PV288 Python

rozsah: přednášky, 2 kredity
přednášející: RNDr. Petr Ročkai, Ph.D.
hodnocení: zápočet, udělen

úspěšnost: 89%
podmínky: zápočtový test nebo absolvovat PV248 ve stejném semestru
po absolvování získáte: dva kredity zdarma, pokud máte zároveň PV248

 

Průběh semestru: Pokročilý Python byl v posledních letech dost zabiják a kdo mohl, tak se mu vyhýbal (šílená zátěž a velká porce stresu za minimální počet kreditů = to nechcete). V letošním roce proto došlo k mnoha změnám. Předně se předmět rozdělil na dva samostatné předměty, které jsou spolu úzce provázané: na praktičtější PV248 a čistě přednáškový PV288. Takže si oba předměty můžete zapsat samostatně. Pokud je ale máte zároveň, což je ta nejlogičtější možnost, získáte k PV248 úspěšné absolvování PV288 zcela zdarma – tato výhodná nabídka není nijak limitována ani podmíněna účastí na přednáškách, takže mi není moc jasné, proč by ji někdo nevyužil (kredity zdarma se vždycky hodí). Naopak to samozřejmě neplatí, takže pokud máte jen přednášky, musíte na zápočtový test. Těžko říct, jak obtížný, prý to má být lehké, ale je to pořád Ročkai... Pokud vám to zní trochu zvláštně, tak proto, že to dost zvláštní je: mnohem logičtější by z mého pohledu bylo prostě nechat přednášky i cvičení v jednom předmětu a tím pádem by dosáhl na víc kreditů – ale nebudu soudit, když nevím, co je za byrokracii za tím.

 

Přednášky: Přednášky probíhaly osobně, přednášející u nich nepoužíval slajdy, ale kreslil na tabuli, což už se dneska moc nevidí, zvlášť u programovacího jazyka. To s sebou neslo obrovské problémy: z přednášky nebyly naprosto žádné použitelné materiály, ani zdrojáky s kódem, prostě NIC. Sice se nahrávaly, ale kvůli kreslení na tabuli byly záznamy dost nepoužitelné. Takže kdo nemohl na přednášku, protože byl třeba nemocný, tak měl smůlu. Zejména v době pandemické, ale i celkově v 21. století na IT fakultě mi tenhle přístup přišel dost nepochopitelný, a celé přednášky mi přišly tak trochu jako exkurze do minulosti (dřív to měli studenti vážně o hodně těžší).

 

Už z absence slajdů a zdrojáků se dá odhadnout, že samotný styl přednášek byl dost kontroverzní. Potkal jsem lidi, kteří říkali, jak je to super, že se konečně dozvědí, jak Python funguje uvnitř. A ono to tak vážně bylo, kreslily se jednotlivé třídy, ukazovalo se, kdo interně volá jakou metodu. Mně tenhle přístup přišel zajímavý, ale měl jsem pak docela problém zvlášť ty složitější věci aplikovat. Na přednáškách se občas nějaký zdroják psal/ukazoval, jenže jednak ho bylo na programovací předmět dost málo, jednak kdo si to má pamatovat z hlavy, jak se to píše? Po dlouhé době jsem na přednášce zase vytáhl papírový sešit a začal si něco psát, abych z toho aspoň něco měl, ale nemyslím, že by to mělo být takhle nastavené. Opravdová tragédie pak byla přednáška na asynchronní programování, na kterou jsem se těšil, ale nakonec jsem z ní nic moc nepochopil a ani jsem se na ní nedozvěděl, jak něco takového v Pythonu napsat (ano, skutečně se dá udělat přednáška o programovacím jazyku bez programování). Ale jak říkám, někomu ten styl vyhovoval.

PV248 Python Seminar

rozsah: povinná cvičení, 4 kredity
cvičící: RNDr. Vladimír Štill, Ph.D.
hodnocení: kolokvium, uděleno

úspěšnost: 75%
podmínky: odevzdání určitého počtu velkých úkolů a dále úloh před cvičeními (+ účast na příslušném cviku)
při absolvování budete: vidět, co všechno by se dalo udělat jinak/líp

 

Cvičení: Týdnem před každým cvičením byla zveřejněna sada (až) šesti miniúloh, z nichž bylo potřeba udělat právě tři (stačilo, aby kód prošel přiloženými testy). To zní na pohled hodně triviálně, jenže to dost komplikovala zadání, která byla někdy složitější na pochopení než úkol samotný. Takže si pak většinou člověk vybral ta, kde chápal, co se po něm chce. Druhá komplikace byl požadavek na to projít mypy se striktním nastavením bez chyby. Občas to spíš přidělávalo práci, když člověk musel neustále něco přidávat, aby to umlčel, což u nástroje, který má programátorovi pomáhat, je trochu paradoxní. A další věc, která to taky neusnadnila, byla již zmíněná absence kódu z přednášek.

Odevzdané úlohy se pak na cviku probíraly společně a řešilo se, jak by šly jednotlivé kódy vylepšit. V druhé půlce cvika pak vybraný student (dobrovolník, případně náhodný) řešil vybraný příklad (jiný než přípravný) na projektor za spolupráce zbytku lidí.

 

Jako cvičícího jsem si vybral Vláďu, kterého znám z automatů, a v rámci možností to byla fajn volba. Říkám v rámci možností, protože jsem měl pocit, že formát cvika (daný předmětem) nevyhovuje vlastně nikomu. První část byla ještě docela zajímavá, aspoň se člověk dozvěděl, jak se mělo řešit to, co nevyřešil, a co se dalo udělat líp. V druhé části to už pak ale dost upadalo, bylo těžké udržet pozornost, a v praxi to pak řešil jenom chudák dobrovolník se cvičícím a ostatní u toho spali. 

Asi největší problém z mé strany byly (opět) samotné příklady: často se jednalo o nějaké stromy nebo algoritmy, místo aby se zaměřovaly na zajímavé rysy Pythonu jako takového. Takže se stávalo, že vybraný dobrovolník většinou vůbec netušil, co se po něm vlastně chce, aby naprogramoval. Podobně u diskuze nad odevzdanými řešeními mi to přišlo zaměřené spíš na to, jak vyřešit ta cvičení, než na to naučit se něco nového v Pythonu. Vláďa se snažil, jak se dalo, ukazoval nějaká zajímavá řešení, vysvětloval jednotlivé věci, to by bylo fajn. Ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že mu formát cvičení hází klacky pod nohy. 

Nepřílišnou popularitu cvičení ukázala i statistika: jakmile většina dosáhla minimální splněné absence, přestala na cvika chodit. Což byla škoda, protože na cvikách toho většinou člověk pochopí nejvíc.

Průběh semestru: Kromě již zmíněných miniúkolů před cvičeními bylo potřeba úspěšně projít testy na tři velké úkoly a napsat určité množství recenzí na tyto úkoly pro spolužáky (podobně jako v PB161). Došlo tady ale hned k několika pozitivním změnám. Úkoly byly vždycky součástí nějaké sady, a člověk si mohl vybrat, který úkol ze sady chce řešit. Opět tu byly troje testy (syntax, sanity a verity), z nichž ty poslední se spouštěly nově dvakrát týdně, takže to tak netrvalo, než člověk dostal výsledek a mohl se pustit do oprav. Některé úkoly na sebe navazovaly, což byl dřív problém, ale nově to nevadilo díky možnostem výběru. Takhle nastavený systém mě osobně vyhovoval, i když opět by zadání mohla být formulovaná líp. Naštěstí na případné nejasnosti jsme dostávali na DF rychlé odpovědi, toho si cením.

Čekal jsem, že to bude bolet mnohem víc. Na všechny tři úkoly jsem si napsal nějaké testy, takže se mi podařilo projít těmi oficiálními relativně brzy (rozhodně menší bolest než PB161), poslední úkol na databázi se zvířaty mi dokonce nějakým zázrakem prošel napoprvé, ale to bylo opravdu víc štěstí než rozumu, protože kód jako takový nebyl nic moc. Oproti tomu, co jsem slyšel z předchozích let, to však byla skoro procházka růžovým sadem. Rozhodně jsem nelitoval, že jsem si předmět zapsal, protože mám pocit, že Python ovládám mnohem líp, i když jsem si mohl odnést i víc.

PV206 Communication and Soft Skills

rozsah: blokovka (tři bloky o délce 1,5 dne), 6 kreditů
cvičící: Mgr. Petra Kalábová + RNDr. Agáta Kružíková + Bc. Michal Klacik
hodnocení: formálně zkouška, A

úspěšnost: 95%
podmínky: aktivní účast na všech třech blocích, vyplnění odpovědníků zpětné vazby po každém bloku
při absolvování: vám bude líto, že už to celé skončilo

 

Průběh semestru: Na tenhle předmět jsem se těšil, bylo to jedno z hlavních lákadel ŘSSS. Zároveň jsem byl pevně rozhodnutý, že pokud se začátkem semestru přejde na online výuky, tak si ho zruším a zapíšu jindy později (učí se na podzim i na jaře). Naštěstí to nakonec všechno klaplo, a já jsem byl nadšený.

Celý předmět je blokovka, která se koná třikrát za semestr, u nás to bylo vždycky čtvrteční odpoledne a celý pátek. Formálním ukončením je zkouška, ale ve skutečnosti dostanete hodnocení podle své aktivní účasti a vyplnění zpětnovazebních odpovědníků (áčka převažují). 

A co se v předmětu vlastně dělá? V podstatě jde o jeden velký teambuilding, na kterém se hrají všechny možné hry. Je to trochu provázané i s teorií, ale k té se většinou dostáváme skrze diskuze, nikdo nám nic neprezentuje, takže i těch osm hodin (s přestávkami) uteče, ani nevíte jak. Pro lidi, co tenhle předmět neměli, se může zdát, že to je vlastně dost kreditovka. Ona je to částečně pravda, ale faktem je, že jsme po těch setkáních odcházeli docela vyčerpaní.

 

Nechci prozradit celý program, protože bych vás mohl připravit o část zážitku, ale aspoň naznačím. Na prvním bloku (měli jsme venku :)) se kromě úvodních her řeší třeba aktivní naslouchání nebo empatie.

Určitě bych doporučil zapsat si skupinu zaměřenou na bezpečnost v IT, a to i když vás tahle oblast zrovna neláká, a to kvůli druhému bloku. Zatímco ostatní skupiny ho mají ve stejném duchu jako třetí blok, u této skupiny zahrnuje návštěvu odborníků z praxe. Na začátku jsem si říkal, to bude nuda, několik hodin poslouchat něčí přednášku, ale nakonec to bylo super. Hráli jsme třeba larpovou simulaci nebo diskutovali o životopisech a první práci v IT. A třetí blok byl pak věnovaný aktivitám, které jsme ve skupince připravovali my sami na vybrané téma (měli jsme Konflikt, ostatní skupinky si vybrali Leadership a Asertivitu). Připravit program trvající několik hodin nebylo úplně lehké, ale nakonec jsme si užili jak přípravu, tak samotnou moderaci (a samozřejmě i ty ostatní).

Obrovskou výhodou tohoto předmětu je, že vám dá i něco do života. A teď nemluvím jen o týmové práci a vedení týmu, ale i o zásahu do mezilidských vztahů, samozřejmě pokud o to stojíte. Neříkám, že se vaše jednání změní ze dne na den, to je dost nepravděpodobné, ale dá vám to novou perspektivu a zjistíte, že třeba spoustu věcí děláte v komunikaci špatně. Až během tohoto předmětu jsem si uvědomil, jak moc takovéhle předměty v tradičním školství chybí.

 

Kromě toho poznáte spoustu nových lidí, celá naše skupina byla super a konečně jsem získal pocit, že znám aspoň některé své spolužáky. A samozřejmě jsou skvělé i samotné aktivity. Za mě jeden z nejlepších předmětů na fakultě!

 

Odvrácená strana mince: Je asi jasné, že to, co vyhovuje jednomu, nemusí sedět druhému, a to platí i o předmětech. Předměty, ze kterých jsem já nadšený, můžou někomu jinému připadat nudné nebo frustrující, a naopak. Pokud vás zajímá opačný názor na tento předmět, když byl vyučován distančně, určitě mrkněte sem. 

PA194 Introduction to Service Science

rozsah: přednášky, 4 kredity
přednášející: Ing. Leonard Walletzký, Ph.D.
hodnocení: zkouška napoprvé, A

úspěšnost: 97%
podmínky: aspoň 15 z 25 bodů ze závěrečné zkoušky
při absolvování: se dozvíte, proč nejsou aplikace na Covid-19 úspěšné

Přednášky: Ačkoliv se v angličtině přednášejícího vyskytovaly časté základní chyby, strašně dobře se to poslouchalo, protože přednášející je skvělý řečník a rozhodně nemluvil monotónně. Říkali jsme si, že to je skoro jako poslouchat nějaký TED Talk. Jinak konečně někdo používá moderní grafický design prezentací, hned ta přednáška působí mnohem líp. Určitě ale nedoporučuji učit se jen ze slajdů, je potřeba si poslechnout i přednášku. Nejvíc se mi osvědčilo si do prezentací psát během přednášky komentáře a učit se pak z nich.

Průběh semestru: Celý předmět v podstatě vysvětluje ten přístup orientovaný na služby. Sympatické je, že toho v předmětu není moc a je to proložené praktickými příklady, takže se to i dobře pamatuje. Kromě diamantů, to bylo čiré zoufalství. Byly jim věnovány dvě přednášky a neznám nikoho, kdo by je z nich pochopil. Z různých doplňkových zdrojů se mi nakonec podařilo si vytvořit aspoň nějakou představu, ale je to pořád dost wtf. Zbytek předmětu byl naštěstí mnohem zajímavější a pochopitelnější.

Zkouška byla celkem v pohodě, pokud se na ni člověk připraví. Otázky se navíc během let opakují. V první části bylo pět uzavřených otázek (každá za dva body) s více správnými možnostmi, ale i za jednu chybu v otázce dostanete aspoň bod, což je příjemné. Hlavní je to příliš nekomplikovat. V druhé části jsou pak tři otevřené otázky (každá za pět bodů), týkající se každá nějakého pojmu z přednášek. Časté jsou otázky na ekonomická paradigmata, servisní systém, a bohužel taky diamanty.

PV210 Kyberbezpečnost v organizaci

rozsah: přednášky, 4 kredity
přednášející: RNDr. Jan Vykopal, Ph.D. + RNDr. Martin Laštovička + doc. Ing. Pavel Čeleda, Ph.D.
hodnocení: kolokvium, uděleno

úspěšnost: 90%
podmínky: odevzdat všech 5 úkolů, účast na závěrečném kolokviu (aspoň 2 ze 3)
při absolvování: zjistíte, jestli by vás zajímala kyberbezpečnost

 

Průběh semestru: Zapsal jsem si celkem náhodně, protože to byla alternativa k nepříliš zajímavým pokročilým sítím. Jenže se ukázalo, že předmět je v téhle kategorii tak trochu omylem, letos se totiž učil v tomto formátu poprvé. Řešilo se zaznamenávání a řešení bezpečnostnich incidentů, jde tedy spíš o manažerskou než síťovou bezpečnost (síťová se přesunula do PV276). Protože ale vypadal předmět zajímavě, nechal jsem si ho. 

Formát byl neobvyklý: přednášky vedené jako cvičení, a to hned třemi lidmi. Takže účast nepovinná, přesto tam lidi chodili celý semestr, protože se tam dělaly různé diskuze, párové úkoly a podobně. Myslím si ale, že cvičení by (zvlášť ve větším počtu) předmětu seděla víc. Během semestru bylo zadaných několik úkolů, nešlo ale o nic náročného (vytvořit nějakou bezpečnostní politiku, přiřadit typy incidentů...), bylo ale potřeba na ně nezapomenout, protože bylo nutné pro absolvování předmětu odevzdat všechny.

 

Kolokvium na konci semestru bylo rozdělené do několika dnů, kdy jsme řešili v malých týmech různé úkoly pro bezpečnostní incidenty. Asi nejvíc mě zaujala první část, kde si naši přednášející zahráli na interaktivní nástroje a podle dotazů, které jsme psali do sdíleného dokumentu, poskytovali odpovědi potřebné pro vyřešení incidentu. Celkově sympatický a nepříliš náročný předmět.

 

PA017 Software Engineering II

rozsah: přednášky, 4 kredity
přednášející: RNDr. Jaroslav Ráček, Ph.D.
hodnocení: zkouška napoprvé, A

úspěšnost: 100%
podmínky: dostatek bodů u zkoušky (zhruba polovina)
při absolvování uslyšíte o: lidech chodících v jedněch kalhotách, filozofii bitu na fildě a věštění z křišťálové koule

online výuka: plnohodnotná (snad až na zkoušku), záznamy přednášek a konzultace

 

Průběh semestru: Kvůli velkému počtu studentů v kombinaci s pandemií probíhal předmět online. Dost možná i po předchozích stížnostech studentů, že výuka neprobíhá, jak má, jsme byli na začátku semestru dotázáni, jestli nám nevadí dívat se na přednáškách ze záznamu (navzdory názvu předmětu v češtině). Nebyl to problém, kvalita sice tradičně nic moc (záznamy z déček), ale bohatě to vynahradily vtipné historky nejrůznějšího druhu, jak už jsme u tohoto přednášejícího zvyklí. Stejně tak slajdy sloužily jen jako (už notně zastaralá) opora přednášky. Rozhodně se nevyplatí učit se jen z nich, přednášky jsou mnohem lepší.

V čase přednášek pak probíhaly konzultace, na kterých se odpovídalo na nejrůznější otázky, a hlavně se probíraly otázky na zkoušku. Přednášející skoro každotýdenně zveřejnil nějakou sadu (zaškrtávacích) otázek v ISu, a na konzultacích je pak vysvětloval a nepřímo či přímo k nim říkal odpovědi. Chudáci ti, kdo na ně nechodili, protože (online) zkouška se pak skládala přesně z těch otázek, maximálně občas znegovaných, dokonce i možnosti byly stejné (čekali jsme, že aspoň vymyslí čtvrtou možnost, ale nestalo se). Byla to nejjednodušší zkouška v mé historii, až mi to bylo trochu trapné, na druhou stranu jsem viděl všechny přednášky a dozvěděl se dost zajímavého, tak proč vlastně ne, lepší než stresující předměty.

PV226 Seminář LASARIS [Process Mining]

rozsah: online kurz podpořený několika přednáškami, 2 kredity
vedoucí: RNDr. Martin Macák
hodnocení: zápočet, uděleno

úspěšnost: 43%
podmínky: splnit odpovědníky v online kurzu zahraniční univerzity, vypracovat projekt
absolvovat můžete: kdykoliv během semestru, práci si lze rozložit libovolně

 

Průběh semestru: Jde o jeden z těch předmětů, který ve skutečnosti sdružuje víc různých předmětů, a vybíráte si z nich na základě seminární skupiny. V mém případě fungovala reklama na seminář Process Miningu na Discordu, která lákala na zajímavý a nepříliš náročný předmět, navíc vedoucího semináře znám (třeba z PV178) a vím, že je fajn :) 

 

Úvodní a závěrečná přednáška proběhly online a jednalo se spíš o organizační věci a ukázky projektů. Hlavní jádro předmětu pak spočívalo v absolvování kurzu, pořádaného Eindhoven University of Technology. To znamenalo zhlédnout hromadu předpřipravených přednášek o délce několika hodin týdně, a splnit příslušné testy, které po nich následují. Bylo to dobře zpracované, angličtina se skvěle poslouchala, prezentace byly názorné... ale. Přišlo mi to celé trochu moc teoretické a chyběla mi cvičení, kde bych si tu látku víc prakticky vyzkoušel a zapamatoval. Mám pocit, že většinu věcí jsem zapomínal už během dívání se na ta videa.

 

Je pravda, že tam byly už zmiňované testy, které bylo potřeba splnit, a jsem za ně rád. Díky nim bylo potřeba některé věci pochopit, aby je člověk mohl prakticky aplikovat na otázky (testy šlo opakovat téměř bez omezení, takže žádný stres). Tyto testy bych si dokázal bez problémů představit i jako odpovědníkové zkoušky v ISu. Ale chyběl mi tam ten mezistupeň: cvičení a domácí úkoly, to je to, z čeho se to člověk obvykle naučí. Jen samozřejmě to nejde čekat u předmětu za 2 kredity :) 

 

Po absolvování kurzu bylo zapotřebí vymyslet, vytvořit a odevzdat projekt, což mohlo být v podstatě cokoliv souvisejícího s Process Miningem, ačkoliv většina lidí (včetně mě) volí prostě nástroj Disco, zmiňovaný v kurzu. Vybral jsem si analýzu dat z jednoho předmětu a zkoumal jsem, jak studenti odevzdávali úkoly, psali zkoušku... abych zjistil, že mě to dost bolí. Process mining je totiž dost často trochu jako hledat jehlu v kupce sena, máte kupu dat a hledáte tam nějaké zajímavé chování, je to v podstatě o tom umět to správně vyfiltrovat tak, abyste v tom něco viděli. A tam jsem přesně zjistil, že na to nemám trpělivost, radši něco vytvářím a vidím hned výsledek. Ale nějak se mi podařilo to dodělat. Celkově jsem rád, že mi to poskytlo nějaký náhled do Process Miningu, vím, že existuje, a kdybych někdy potřeboval víc, tak se to dá doučit.

Výuka

PV168 Seminář z programování v jazyce Java

činnost: role zákazníka (zadávat a konzultovat studentské projekty)

Jak to šlo: V předmětu, který jsem absolvoval v 5. semestru, jsem dostal nově vytvořenou roli zákazníka. To znamenalo neustále říkat všem, co dělají špatně a co mají předělat, takže jsem si to užil 😌. 

Trochu přeháním, ale je fakt, že to byla zábava. Jako vývojář čehokoliv člověk vidí, co všechno není v jeho aplikaci ideální, ale většinou musí být dost opatrný, co řekne, protože to znamená pro něj víc práce. Tady to ale bylo přesně to, co má člověk dělat! Navíc jsem se nemusel vrtat v kódu a přemýšlet, co tím proboha mysleli, to byla práce cvičících.

 

Snažil jsem se být na studenty hodný, možná jsem byl ohleduplný někdy až moc, protože jsem si nevymýšlel blbosti (většinou) a nechtěl nereálné, což by se v reálu asi nestalo, na druhou stranu to byla pro spoustu lidí první taková zkušenost. A jestli tohle čtete, mám pro vás jednu radu: komunikujte se svým zákazníkem a ptejte se ho, jak chce to nebo ono. Když to uděláte podle sebe, výrazně zvyšujete šanci, že to budete muset celé předělávat (tuhle chybu udělaly skoro všechny týmy).

 

I když vnitřní organizace předmětu nebyla dobrá a každá skupina si dělala doslova, co chtěla (do budoucna se snad aspoň něco změní), bavilo mě to a jako bonus se to k mému oboru i celkem hodí :)