6. semestr: Něco končí, něco začíná

Šestý semestr

Je to tu. Po necelých třech letech je moje studium úspěšně u konce, až tomu skoro sám nemůžu věřit. Nečekal jsem, že skoro polovina proběhne online, a je mi líto všech zajímavých věcí a zážitků, o které jsme kvůli hloupému koronaviru přišli. Upřímně doufám, že na podzim už bude všechno normální, ale s tím, kolik falešné naděje už tu v minulosti bylo, bych byl v takových odhadech opatrný. Ale můžeme aspoň doufat, že se to díky očkování vrátí konečně do normálu a noví prváci včetně mě nastoupí do skutečné školy. 

 

Nakonec jsem se rozhodl pokračovat na ŘSS (Řízení Softwarových Systémů a Služeb), specializace Řízení služeb. Program mě přilákal širokou nabídkou volitelných předmětů, navíc tam není na pohled nic, o čem bych věděl, že je nějaký zabiják (takže možná tam problémové předměty jsou, ale aspoň o nich nevím 😅). Ne že by mi náročné předměty vadily, ale nemám rád takové, kde se vložená práce nemusí promítnout do výsledku díky nejrůznějším passfailům a podobně (to už jsem tu samozřejmě mockrát zmiňoval). Legrační je, že skoro všichni, kdo mě znají, mi říkali, že by mě na tenhle obor netipovali. Ale já se stejně vždycky rozhoduji vylučovací metodou podle sebe, i když jsem zvažoval další věci, stejně jsem byl podvědomě rozhodnutý. Tak uvidíme, případně uteču jinam ;)

 

Abych se ale vrátil ke svému poslednímu semestru: přišlo mi, že byl časově vůbec nejnáročnější. I když jsem nemusel nikam chodit ani jezdit, což by teoreticky mělo šetřit čas, bylo toho pořád moc a času na odpočinek bylo vážně málo. Kromě bakalářky a přípravy na státnice jsem měl zapsaných pár předmětů, opravoval úkoly do IB005 a dokonce i konečně učil (PV080), což bylo na mě dohromady asi trochu moc, zvlášť když bakalářka patří mezi ty věci, které nejsou dokončené vlastně nikdy a pořád by se na nich dalo pracovat. Minimalizace pohybu v posledních dvou semestrech se na mně už začíná podepisovat, asi by to chtělo v budoucnu vyřešit líp, větší pauzy a tak. Tím děkuji všem lidem kolem, že to se mnou přežili :)

Studium

VB000 Základy odborného stylu

rozsah: přednáška a nepovinná cvičení jednou za dva týdny (1+1), 3 kredity
přednášející: individuální pro každou přednášku
cvičící: Mgr. et Mgr. Marie Stará
hodnocení: kolokvium, uznáno
úspěšnost: 95%
podmínky: uznané dvě eseje/části bakalářky podle pravidel seminární skupiny

po absolvování budete: o něco blíž bakalářce

online výuka: plnohodnotná, předem poskytnutá videa místo přednášek a cvičení přes Zoom

Průběh semestru: Mám pocit, že si předmět není jistý, čím chce vlastně být. Snaží se naučit odborný styl a zároveň pomoci s bakalářkou, výsledkem je takový zajímavý mix. Některé přednášky byly pro psaní dost irelevantní (i když pro mě zajímavé), některé o ničem a některé poskytly celkem užitečné rady. Nejsem si ale jistý, kdy by si měl člověk předmět vlastně zapsat (v 5. nebo 6. semestru?), protože některé informace z předmětu by se hodily ještě před zahájením práce na bakalářce, zároveň je ale v rámci předmětu vyžadováno odevzdání některých částí bakalářky. S tím souvisí i načasování přednášek. Když je jako poslední (a až po radách k obhajobě) stručný úvod do LaTeXu, působí to v případě zápisu v posledním semestru docela vtipně. Kdyby nebyly přednášky poskytnuté předem (tj. za normálního semestru), všechny ty rady už by byly na nic, protože člověk už ty problémy musel mít dávno vyřešené. Co jsem od předmětu očekával a co mě nenaučil a musel jsem s tím bojovat sám, je citování. Přednáška tomu věnovaná pokrývala problematiku jen obecně, ale řešit konkrétní problémy při citování různých typů zdrojů nepomohla.

Cvičení: Tak, jak je v současnosti předmět učen, je extrémně důležité vybrat si dobrého cvičícího, což se mi povedlo, aniž bych to tušil. Každý cvičící totiž dělá na seminářích něco jiného, a hlavně má jiné požadavky na ukončení, i když to zní zvláštně. U nás bylo všechno v pohodě a na cvikách se dělaly různé věci, které nám měly pomoct při psaní bakalářky, což bylo fajn, i když většina věcí nebyla pro mě bůhvíjak nová nebo převratná. Hodnocení pak probíhalo tak, že jsme měli odevzdat dvě části bakalářky (úvod a přehledovou kapitolu), cvičící si ji přečetla, opravila chyba a poskytla feedback, a ten jsme pak měli zapracovat a znovu odevzdat. Feedback byl opravdu detailní a k věci, bylo vidět, že si s tím vážně dala práci, takže za mě rozhodně spokojenost. Navíc jsme od ní měli nachystanou osnovu s užitečnými odkazy a podobně.

ALE: U jiných cvičících se dělalo bůhvíco a hlavně neopravovali eseje včas, dávali feedbacky až těsně před ofiiálním deadlinem odevzdání bakalářky nebo dokonce po něm, případně ještě vyžadovali nějaké eseje navíc (problémoví jsou tuším zejména Peňáz a Šmerk). Dokážu si představit, že to poslední, na co bych měl chuť po odevzdání bakalářky ještě řešit, je dodatečně se šťourat v jejím textu, když už ho stejně nejde změnit, nebo si "zkoušet" psát další odborný text. Je to opět o tom, co jsem psal na začátku, to prostě nedává smysl a někdo by se nad tou koncepcí měl zamyslet. Thason posílal nějaký dotazník ohledně předmětu, tak uvidíme, jestli to k něčemu bude.

PV178 Úvod do vývoje v C#/.NET

rozsah: přednášky (nejdříve normální, pak bonusové) a nepovinná cvičení (1+2), 4 kredity
přednášející: RNDr. Jaroslav Pelikán, Ph.D.

organizace: RNDr. Martin Macák
cvičící: Dominik Lašo
hodnocení: kolokvium, uznáno
úspěšnost: 86%
podmínky: pět domácích úkolů a projekt

po absolvování budete: o něco blíž bakalářce

online výuka: plnohodnotná, živé přednášky přes Zoom, cvičení před Discord a Twitch, vlastní Discord server

Přednášky: První půlku semestru přednášel doktor Pelikán, jehož grafický návrh prezentací a zejména webové stránky mají design někdy z minulého století. Jeho akcent je dost zvláštní, nejlíp to asi komentovala moje mamka s tím, že to zní jako "cizinec mluvící pozpátku". Jinak ale přednášky nebyly zas tak špatné, přestože neměly nic moc účast, a byly v nich i nějaké praktické ukázky programování. V druhé půlce semestru pak byly nejrůznější zvané přednášky o všech možných technologiích a knihovnách souvisejících se C#.

Cvičení: Celý kolektiv cvičících C# vypadá super, většinou jde o studenty nebo čerstvé absolventy. Pro účely předmětu byl zřízený speciální Discord, přes který pak i většinou probíhala cvika. Výhodou je, že se dá na něm reagovat na zprávy a podle mě se i dost lidí míň bojí ptát v chatu než osobně, takže to možná bylo někdy interaktivnější, než by bylo naživo. Šlo chodit na libovolná cvika libovolné skupiny, ne nutně té, co má člověk zapsaný, a každá skupina fungovala trochu jinak (i se trochu přizpůsovala lidem, co tam chodili), takže šlo o to najít, co člověku vyhovuje. U nás to bylo spíš formou democvik, kde Dominik zkoušel něco programovat, vysvětlit, jak ty koncepty fungují. Občas se na něčem zasekl, přece jen to cvičil poprvé, ale celkově byl moc fajn a hodně se nám věnoval, dokonce se snažil odpovědět i na moje někdy ne zrovna jednoduché dotazy, jestli jde tohle a tamto :) 

 

I když byl na každé cviko připravený nějaký kód se samostatnými cvičeními, na samostatnou práci na rozdíl od některých jiných skupin většinou nedošlo. Docela mi to vyhovovalo, protože obvykle potřebuji vidět nejdřív nějaké ukázky, abych si nemusel všechno hledat, a pak si programování radši v klidu vyzkouším sám na velkých úkolech než dělat to v krátkém čase na cviku. Navíc, když to člověku nejede, ignoruje pak všechno, co se mezitím děje, protože se to snaží odladit, anebo má špatný pocit z nehotové práce (aspoň v mém případě). Další nevýhoda miniúkolů programovaných v rámci cvika je totiž to, že je potřeba, aby člověk pokaždé pochopil zadání, co přesně se po něm chce a jak se to chce, a to po loňské zkušenosti z C++ vím, že je někdy dost těžké a dokáže to často zabít přínos té úlohy, která je třeba ve skutečnosti jednoduchá.

Průběh semestru: V průběhu semestru dostanete pět velkých úkolů, ale na rozdíl od jiných předmětů tu nejsou automatické testy a úkoly se opravují hezky ručně. Což je super, cílem není splnit nějaké vymyšlené požadavky a ošetřit tisíc edge casů, které ale mnohdy nejsou zadáním specifikované (bad PB161 memories), a pak je složitě debugovat a zjišťovat, jak to vlastně autor chtěl. Místo toho většina času skutečně padne na samotné programování, a i za ne úplně funkční úkol jde získat dost bodů, co značně redukuje stres. Co nebylo explicitně zadané, bylo možné si domyslet a udělat tak, jak nám přijde logické, případně se doptat autora úkolu na Discordu, kde odpovídali skoro pořád. Nejvíc friendly programovací předmět od IB111 (ve své staré variantě).

 

Na úvod a zopakování OOP byla jednoduchá konzolová hra. Následovalo automatizované testování webů pomocí Selenia, což byla zajímavá myšlenka a jsem rád, že jsem se dozvěděl, že takový nástroj existuje, ale zadání bylo trochu zmatené a nebylo moc jasné, co se vlastně chce. Pak vlastní Discord bot, skvělý nápad a i výsledek (bot, kterého jsme mohli nasadit na server a testovat s ostatními) potěšil, akorát ta knihovna na to byla vážně peklo a spíš než že bych se naučil výrazně líp C# jsem bojoval s ní. Čtvrtý úkol byly v podstatě databázové dotazy na nějaké žraločí útoky, akorát v LINQ. To byl můj jednoznačně nejoblíbenější úkol, protože jednak jsem si konečně vyzkoušel psát složitější dotazy včetně agregačních funkcí a podobně, jednak mi to výrazně pomohlo pochopit funkcionální prvky v imperativním jazycích. A nakonec sekvenování DNA, kde už byla práce se soubory a dokonce i serializace, se kterou jsem rád, že jsem se seznámil, i když to zadání mohlo být výrazně líp popsané.

 

Navzdory tomu, že jde o úvodní kurz, nedoporučuji absolvovat dřív než PB162 nebo souběžně. Úkoly byly celkem časově náročné a podle mě jsme se v rámci jednoho semestru dostali dál než v PB161/2, což dokládá to, že na konci semestru už je potřeba umět udělat jednoduchou aplikaci jako projekt. Použití technologií je na individuální volbě, bohužel vzhledem k zasazení projektu do zkouškového jsem šel jednou z jednodušších cest a naprogramoval jednoduchou aplikaci zaznamenávající státnicové otázky ve Windows Forms, kde se dá GUI jednoduše vyklikat. I tak jsem z ní měl ale dobrý pocit :)

C# jsem si zapisoval dobrovolně, i když ho nemám v žádném studijním plánu, protože jsem věděl, že je dobře vedený, a i když zabral dost času, tak moje očekávání rozhodně naplnil. Bylo vidět, že se nás to snaží cvičící co nejlíp naučit, ale tak, abychom u toho trpěli co nejmíň. A člověk věděl, že když udělá poctivě všechny úkoly i projekt a věnuje tomu ten čas, nebude problém to absolvovat. Takových předmětů to chce víc! 

 

Navíc, konečně jsem si mohl užít, že jako člověk s Windowsy nejsem v menšině, ale naopak je to výhoda, protože C# je vyvíjený Microsoftem. Jinak je to podle mě pěkný jazyk, podobný Javě, ale vylepšuje některé její otravné aspekty.

PV062 Organizace souborů

rozsah: přednášky (2+0), 4 kredity
přednášející: doc. Ing. Jan Staudek, CSc.
hodnocení: zkouška napoprvé, A
úspěšnost: 100%
podmínky: vnitro a zkouška (odpovědníky multiple choice, 60 minut)

absolvovat můžete: aniž byste se cokoliv naučili

online výuka: neprobíhala, dostali jsme jen slajdy

tip: u všech předmětů tohoto vyučujícího bych očekával zhruba takovýto přístup; témata pokryta na vnitru se už u zkoušky neobjevila

Přednášky: Tenhle předmět byl jeden velký vtip. Ještě před začátkem semestru jsme dostali organizační mail, že žádné přednášky neproběhnou a že si můžeme látku sami přečíst se slajdů (i když takový styl výuky je proti vydaným nařízením) a případně se doptat. Slajdy byly, pravda, celkem dobře udělané a většina i srozumitelná, ale bylo jich skoro 800 a bez výkladu se tím prokousává opravdu stěží a je obtížné rozeznat důležité od nepodstatných podrobností. Ve starých materiálech jsem pak našel záznamy z roku 2015, které byly celkem OK (vyučující má opravdu rád slovo "že" :D).

Průběh semestru: Navzdory už zmíněným slajdům a přednáškám vůbec nebylo potřeba s tímto předmětem ztrácet čas a upřímně věřím, že spousta lidí s ním strávila za semestr dohromady jen dvě hodiny: hodinu na vnitrosemestrálce a hodinu na zkoušce. Stejně tak jediná energie, kterou vyučující za semestr do předmětu vložil, bylo zavedení vnitra a vytvoření pár nových otázek s výběrem možností (5 mělo jednu a 5 víc správných odpovědí). U některých z nich nebylo moc jasné, na co se otázka ptá, a bylo potřeba trochu hádat. U jedné otázky jsme pak měli dokonce podezření, že některé informace pro správné zodpovězení v zadání chyběly. Většinu ale šlo bez problémů najít ve slajdech během pár minut pomocí ctrl+f naprosto bez přemýšlení.

 

A to je podle mě velký problém: neříkám, že se mi pohodový předmět v tak náročném semestru nehodil, ale principielně prostě takový předmět, do kterého není potřeba vložit žádnou snahu, nemá smysl. Nehledě na to, že čtyři kredity za toto jsou prostě směšné, když existují na FI jiné se srovnatelným počtem kreditů, u kterých člověk stráví desítky a stovky hodin (viz třeba výše zmíněný C#). Kde má pak člověk brát motivaci k tomu, aby se něco naučil? Jasně, kredity času úplně neodpovídají, ale aby se to lišilo až stonásobně, to mi přijde vážně moc.

 

Zkouknul aspoň prvních pár přednášek o kódování, protože mi to přišlo zajímavé, a využil jsem část slajdů na opakování ke státnicím, protože některé věci ohledně databází a stromů mi v nich přišly přehledněji shrnuté než v samotných předmětech. Takže ve výsledku nejsem až tak nespokojený a ten předmět mi něco dal, jenže mám obavu, že pro většinu lidí to byla prostě kreditovka, za které si nic neodnesli. 

PB176 Základy kvality a správy kódu

"Existují dva typy lidí. Ti, co zálohují, a ti, co ještě nikdy nepřišli o data."

(přednášející)

rozsah: přednášky (2+0), 4 kredity
přednášející: RNDr. Lukáš Ručka, na závěr zvané přednášky
hodnocení: kolokvium, uděleno
úspěšnost: 85%
podmínky: splnit 3 ze 4 laboratoří, účast na celonoční hře (letos neproběhla) a kolokviu

při absolvování: si budete číst zadání dokola a dokola a rvát si vlasy, co se tím proboha myslelo

online výuka: přednášky přes Discord a Teams, vlastní Discord server

tip: nezapisujte si předměty běžící první rok, pokud nemusíte 

Přednášky: Přednášející se snažil o interakci přes Discord, což bylo fajn. Ale i když jsem na většině přednášek byl, moc si toho z nich nepamatuji. Většina věcí se ukazovala (podle mě zbytečně) hodně nízkoúrovňově v příkazové řádce, což mi prostě není příjemné a přináší to zbytečné komplikace. Navíc mi to přišlo dost nestrukturované a povídací, šlo se dost do technických detailů a bylo těžké najít v tom ty základní myšlenky. Například se probíral git, ale místo abychom si namalovali nějakou větev, a pak se podívali, co se stane, když udělám rebase, merge a další operace, ukazovalo se to přímo na nějakých souborech. Jenže to se špatně sleduje, zvlášť když si člověk není jistý, co vlastně dělá to nebo ono. A to byl git podle mě ještě nejlepší součást předmětu, pak přišly makefily a podobné věci, a to už jsem se ztratil úplně. Určitě se najdou lidi, kterým to přišlo zajímavé, ale bylo to zaměřené pro hodně úzkou skupinu a mně to vůbec nevyhovovalo. Bylo by potřeba to přenést na vyšší úroveň a příbližit i těm, kteří práci v terminálu zrovna neholdují.

 

Průběh semestru: Předmět vznikl pro nový praktický program PVA a měl pokrýt témata, kterým se ostatní předměty věnují spíš okrajově, ale přímo se neučí (git, virtualizace, testování...). Nápad to byl skvělý, ale realizace za myšlenkou podle mě značně pokulhává. 

Během semestru byly zveřejněny celkem čtyři laboratoře (přes git), bylo nutné vypracovat aspoň tři z nich. Měly to být podle vyučujícího jen jednoduché úkoly procvičující danou látku prakticky, nejvýše na pár hodin. Jenže realita byla aspoň v mém případě naprosto jinde. I když jsem to probíral s různými lidmi, každý z těch úkolů mi zabral desítky hodin, což ve státnicovém semestru nebylo vůbec žádoucí, a docela jsem se proklínal, že jsem si ten předmět zapsal (udělal jsem to proto, že mi ta témata přišla užitečná a zajímavá). Musím uznat, že samotné úkoly byly skutečně dost triviální, ale většina času padla buď na to, že jsem naprosto nemohl pochopit, co se ode mě v úkolu chce, anebo jsem něco dělal špatně a netušil jsem co. Začalo to tím, že se vyučujícímu pokazil disk, na kterém měl nachystané všechny materiály. A bohužel neměl zálohu (což se samozřejmě může stát každému, i když je to celkem vtipné u předmětu, který má mj. učit zálohování). Výsledné úkoly byly tedy slepeninou nějakých zachráněných verzí, což se na jejich srozumitelnosti dost podepsalo. Laboratoře se pak odevzdávaly přes git pomocí vyhodnocovací služby, která buď úkol uznala, nebo vypsala, co je špatně – jenže právě tady byl další problém, protože z těch výpisů často nešlo dobře poznat, kde je problém. 

 

Vyučující se sice snažil pomáhat na předmětovém Discordu, ale jednak když člověk vůbec netuší, tak se těžko formulují otázky, jednak jeho odpovědi byly hodně hádankovité, stejně jako samotná zadání. Bavil jsem se i s dalšími lidmi, z nichž někteří byli moudřejší než já a předmět si odepsali ještě v začátcích, kteří měli stejný problém. Na druhou stranu znám i takové, kteří to zvládali bez problémů. Takže to je asi o tom stejném jako přednášky, srozmitelné jen pro ty, kdo jsou na stejné vlně jako přednášející (což já očividně nejsem).

První laboratoř byla na téma git, šlo vlastně o sérii úkolů, co dělat se zadaným git repozitářem, které se odemykaly postupně vždy po splnění předchozího. Zní to dost zábavně, jako nějaká únikovka, a přestože místy mi nebylo jasné, co přesně se ode mě očekává a správné řešení jsem spíš tipoval, až na totální zaseknutí na posledním podúkolu to celkem šlo (nakonec to způsobila jako vždycky blbost). Druhá byly makefily a podobné nástroje, no a to bylo peklo, protože ta syntaxe byla naprosto stupidní a vždycky to kvůli něčemu nešlo a netušil jsem proč, už v životě bych to nechtěl opakovat. K výsledku jsem se nějak dohrabal jen díky intenzivnímu hledání, pomoci kamaráda a několikadenním zkoušení desítek možností. Třetí úkol na testování byl pak přesným příkladem zajímavého nápadu, který ale pro mě naprosto zabilo zadání a forma. Měli jsme napsat nějaké testovací vstupy a výstupy a pomocí toho zjistit pár chyb v implementacích na serveru - jenže přesné informace o tom jak se to má udělat tam opět nebyly, takže místo testování padla většina času na to, než jsem pochopil, jak ten úkol má fungovat (a na ladění konců řádků).

Hlavním lákadlem předmětu měla být noční hra simulující práci na projektu před deadlinem ve stresujícím prostředí. Kvůli covidové situaci měla proběhnout online jako celý semestr, ale nakonec to kvůli časovým možnostem nějak nevyšlo a mělo se to přesunout na prázdniny (tak uvidíme, jestli z toho nakonec něco bude, znělo to zábavně).

 

V závěrečném kolokviu se měla rozebírat noční hra, ale vzhledem k jejímu neproběhnutí jsme jen řešili naše pocity z předmětu v jeho prvním běhu (v mém případě teda hodně negativní, ale tak což). Musím ocenit, že Lukáš Ručka byl celou dobu vstřícný a – na rozdíl od některých dalších vyučujících, mohl bych jmenovat – nesnažil se nám to nijak zbytečně komplikovat. Navzdory tomu byl pro mě předmět dost utrpením, především kvůli nejasným úkolům a dost nízkoúrovňovému zaměření. Doufám, že se do budoucna změní tak, aby byl přístupnější všem.

P943 Tělesná výchova – Jogalates

rozsah: cvičení (2+0), 1 kredit
přednášející: Mgr. Alena Kostelníková
hodnocení: zápočet (uděleno)
úspěšnost: 96%
podmínky: připojit se každý týden

online výuka: adekvátní, předcvičování přes Teamsy

Průběh semestru: Tři semestry jsem čekal, kdy si budu moct znovu zapsat nedokončený tenis. Bohužel, covid je tu pořád, a nabídka sportů se přesunula do online prostoru, což trochu zúžilo možnosti. Přiznávám, že individuální sporty mě vážně nebaví, a rozhodně to není něco, do čeho bych se volném čase pustil, i když by to bylo asi potřeba. Jenže distančně se nic moc jiného provozovat nedá, a tak nezbylo než si vybrat nejmenší nabízené zlo.

Musím říct, že v rámci možností jsem byl nakonec se svou volbou docela spokojený. Cvičení (asi něco mezi jógou a pilates? těžko říct, protože se nevyznám ani v jednom) trvalo jen hodinu týdně. Nemuseli jsme mít zapnuté kamery, takže kdo cvičit nechtěl, mohl teoreticky jen každý týden zapnout Teamsy a věnovat se něčemu jinému. Zápočet se pak uděloval čistě za účast. Ale vzhledem k tomu, že jinak jsem pohyb omezil na nutné minimum, svědomí mi nedovolilo promeškat tuhle jedinou šanci se aspoň trochu protáhnout. Nakonec to nebylo nijak hrozné, cvičící byla příjemná a bylo to vhodné i pro začátečníky, často ukazovala různé varianty cviků a měli jsme zkoušet, jen co zvládáme. A nějaké krátké protahovací cviky (nějaké ty bojovníky a poloviční kobry) si snad budu pamatovat i do budoucna.

SBPrip Opakování před SBZZ

rozsah: e-learningový kurz, 1 kredit
zodpovědná osoba: prof. RNDr. Jiří Barnat, Ph.D.
hodnocení: zápočet (uděleno)
úspěšnost: 89%
podmínky: vyplnit odpovědníky s neomezeně pokusy

online výuka: jde o samostudium, takže se průběh neliší od normálního semestru

Průběh semestru: Jde o nový předmět zavedený za účelem zlepšit úspěšnost u bakalářských státnic a donutit studenty k průběžné přípravě. Na nových programech je tuším povinný, pro nás byl čistě dobrovolný. Jeho absolvování není nijak těžké, stačí vyplnit 13 z 15 odpovědníků, u nichž je většinou jen jedna správná odpověď. Navíc je lze skládat opakovaně. 

 

Odpovědníky obsahují základní opakovací otázky rozdělené podle státnicových okruhů (bohužel jen pro teoretické otázky, a ani ne úplně všechny). I když jsou některé otázky spíš vtipné (třeba možnost "vektor je zkomolenina jména Hektor" nebo medián jako "speciální druh medu"), poskytuje aspoň nějaký náhled do toho, co lze u státnic očekávat. Po loňských stížnostech navíc umožnili náhledy, takže po 3. špatném zodpovězení uvidíte, kterou otázku máte špatně. Což je super, protože jinak by v určité fázi, kdy už člověk neví, co má špatně, nezbylo než zkoušet všechny možnosti, což by bylo u delších odpovědníků likvidační a hlavně s nulovým přínosem. Občas se navíc v otázkách objevují drobné chytáky, které člověku nemusí dojít. Takhle to bylo bez problémů.

Výuka

IB005 Formální jazyky a automaty

činnost: oprava domácích úkolů

 

Jak to šlo: Stejně jako loni jsem opravoval úkoly do FJA. Oproti loňsku přibylo studentů a tím pádem i úkolů k opravě, což bylo dané i tím, že se letos staly po vzoru IB107 povinnými a aby se člověk dostal ke zkoušce, bylo potřeba získat z nich aspoň určitý počet bodů. Přestože v týmu nás letos bylo sedm, dostáváme se podle mě na hranici, kolik toho jde ještě se současným způsobem rozdělování opravit. Po společné přípravě úkol někdo dostane na starost, což znamená vysázení zadání i řešení v LaTeXu i jeho opravu (zadání a řešení samozřejmě ještě prochází kontrolami). Výhoda je samozřejmě to, že jsou všechna řešení opravena stejně. Jenže opravit skoro 200 úkolů za zhruba týden je dost vyčerpávající, zvlášť když k tomu člověk musí zvládat všechny ostatní povinnosti a ideálně i jíst a spát. A do toho se objeví lidi, kteří vymyslí automat s 18 stavy :D Do budoucna by bylo určitě fajn větší část oprav aspoň částečně automatizovat (asi by se na to dala po domluvě s někým výš udělat bakalářka nebo diplomka, kdyby měl někdo zájem). Ale bylo to fajn, v týmu byla dobrá atmosféra a občas jsme i po práci zůstávali online a povídali si ;)

 

Už jsem taky párkrát dostal otázku, jak se k takové práci dostat. Pokud vám to nikdo nenabídne, je potřeba se nabídnout sám. Vím, může to znít dost nepříjemně, sám řeším u některých předmětů podobné dilema a bylo by výrazně snazší, kdyby se pořádaly nějaké hromadné nábory jednou ročně, učitelé to sami nabízeli nebo tak :D Ale v nejhorším případě vás prostě odmítnou nebo neodpoví a budete tam, kde jste byli. Konkrétně v případě FJA stačí napsat Vláďovi Štillovi, který má úkoly na starosti.

PV080 Information security and cryptography

činnost: vedení cvik ve dvojici, příprava materiálů, oprava úkolů

 

Jak to šlo: Předmět se stává nově povinným na bakaláři a s tím přibyla i nová cvika. První testovací běh probíhal už na podzim, ale až letos na jaře se dostal do ostrého provozu. S tím samozřejmě vznikla i potřeba hledat spoustu nových cvičících. Typicky se oslovovali úspěšní studenti testovacího běhu nebo třeba ti, kdo píšou bakalářky v oblasti bezpečnosti (což byl i můj případ). K sobě (jsme) pak dostali někoho zkušenějšího (typicky doktorandi) a vedli jsme cvika ve dvou. Naštěstí v podstatě všichni lidi, které jsem poznal, byli moc příjemní :)

Zajímavé to bylo hned z několika pohledů. Předmět funguje nově celý v angličtině, což zahrnuje i cvika, takže moje první zkušenost coby cvičícího proběhla anglicky. Ve dvou je sice práce na cviku míň, ale zase to zahrnuje potřebu spolu komunikovat o dalším průběhu cvika a rozdělit si práci. S Janom jsme vyzkoušeli střídání se po pár slajdech plus jsme se samozřejmě průběžně doplňovali, což podle mě fungovalo docela dobře. 

Další výzvou bylo vytvořit a zorganizovat obsah cvik. Základ se vytvářel centrálně za spolupráce těch cvičících, kteří o to měli zájem, a pak se upravoval pro potřeby jednotlivých cvičících, kteří zkoušeli různé metody. Na rozdíl od většiny dalších předmětů byl na cvikách dost volný obsah. Nebylo to o tom, naučit x a y, protože to bude potřeba ke zkoušce, ale spíš poskytnout praktičtější zkušenost a ukázat něco zajímavého. Takový přístup se mi líbí a je to podle mě velký rozdíl, i když asi nejde aplikovat všude.

 

Cvičit předmět, který člověk sám absolvoval, musí mít tu výhodu, že může stavět aspoň částečně na své zkušenosti, což se ale v tomhle případě říct nedalo. Často jsme řešili, jakou formu zvolit, kolik individuální, skupinové a společné práce začlenit. Sbírali jsme i spoustu zpětné vazby a snažili jsme se cvika na základě ní přizpůsobit. Mám pocit, že se nám to celkem povedlo, i když jsme měli velké problémy s načasováním a často jsme přetahovali a nestíhali. Jak vypadá (nejen) online cvičení dost závisí na interakci studentů, takže díky všem, kdo se s námi aspoň občas bavili :)

A co bakalářka a státnice?

Záměrně jsem vynechal předměty SBABR Bakalářská práce, SOBHA Obhajoba závěrečné práce a SZB Státní závěrečná zkouška, které je potřeba si zapsat v semestru, kdy plánujete státnicovat (u prvního z nich to není nutné, pokud byste už měli splněno z předchozích semestrů). Chystám o nich totiž už brzy samostatný článek ;)