Od bakalářky až po státnice

Že je vysoká škola v mnoha věcech odlišná od střední a vyžaduje daleko víc samostatnosti, asi není žádná novinka. I tak mě ale trochu překvapilo, že závěr studia si vlastně celý plánujete sami, nikdo Vám nepřipomíná, že budete muset napsat nějakou bakalářku nebo složit státnice, je to celé na Vás. Je to kontrast zvlášť ve srovnání s maturitou (u které mám pocit, že ta byla už před tisícem let). O ní se mluvilo v posledním ročníku prakticky pořád a určitě nehrozilo, že by někdo nevěděl, jak bude vlastně vypadat. Naopak informací ohledně bakalářky a státnic je dost málo a protože jen blázen by skočil do neznáma, nezbývá než si co nejvíc informací o průběhu onoho skoku zjistit.

Pro začátek doporučuji skvělé články o bakalářce a státnicích od Fuyune, které mně osobně moc pomohly 😊. Určitě nemá smysl informace duplikovat, i když se tomu zčásti určitě nevyhnu, a tak se to pokusím spíš doplnit svým pohledem.

Výběr tématu

Nejdřív je třeba vybrat si téma bakalářky. Chtěl bych dodat "ideálně co nejdřív", jenže je to věc, která se snáz řekne než udělá. V září před pátým semestrem jsem se celkem stresoval, že ještě nemám nic vybrané, a byl to (jako obvykle) stres celkem zbytečný. Takže to měním na "kdykoliv vám to vyhovuje", je to dost individuální (za sebe ale pokud chcete na jaře končit a na podzim ještě nemáte vybrané, asi je vhodný čas začít to řešit).

Asi nejjednodušší je podívat se nejdřív na to, co právě děláte. Neděláte v práci nebo v labu něco, z čeho by mohla být bakalářka? Nedělali jste v rámci nějakého předmětu projekt, který by šel rozšířit? Vím, že spousta lidí našlo téma tímto způsobem, a nemuseli už nic shánět. Dobré je, že když na tom pracujete, nejspíš Vás to aspoň trochu baví. Jen pozor na to, že hledáte základ, na kterém stavět další práci, vzít Váš projekt udělaný třeba v rámci nějakého předmětu a prohlásit ho za výsledek bakalářky by (nejspíš) neprošlo. Pokud nic vhodného nenajdete, další možností může být seznam už vypsaných témat. Třeba Vás některé z nich zaujme, potom bych napsal vedoucímu té práce o detaily nebo se rovnou přihlásil.

Může se Vám ale stát i to, co mně. Nejsem v žádné firmě nebo labu, neměl jsem do té doby skoro žádné projektové předměty. A přečtení rozpisu témat mě spíš vyděsilo, protože mi přišlo, že všechno vypadá hrozně složitě a vůbec jsem si nedokázal představit na něčem takovém pracovat. Pokud se Vám stane něco podobného, mám pár rad:

Nepanikařte.
Zamyslete se, co Vás baví, které předměty Vám přišly zajímavé. Nebo to vezměte opačně, s čím určitě nechcete mít nic společného, a pár oblastí by tam mělo zůstat.
Vyberte si svého oblíbeného učitele! Nebo aspoň učitele, který Vám přišel v pohodě. Ideálně takového, který se zabývá oblastí, která Vám na seznamu zbyla.
Napište mu. S konkrétním nápadem, o čem byste chtěli psát, nebo třeba jen to, že se (trochu) zajímáte o nějakou oblast a jestli by nešlo tam najít nějakou bakalářku.

Hlavní je se nebát, v nejhorším případě Vám neodpoví nebo Vás odmítne, případně se nedomluvíte na ničem zajímavém, ale budete na tom stejně jako předtím nebo líp. Nevadí, pokud nemáte jasnou (nebo skoro žádnou) představu, o čem psát, však od toho tu ten člověk je, aby Vám poradil a abyste spolu probrali možnosti.

Je dobré, abyste si vybrali něco, o čem si říkáte, že byste mohli zvládnout. Narazil jsem už na lidi, co si zkrátka vybrali moc složité zadání a pak měli problém ho vůbec nějak splnit. V mém případě jsem si třeba zadání tvořil a domlouval s vedoucím v podstatě sám, takže to nehrozilo :)

Podle mě je výběr tématu zhruba stejně důležitý jako výběr vedoucího. Je potřeba, aby Vás práce na bakalářce aspoň trochu zajímala a aby Vás vedoucí podporoval a radil Vám, když to budete potřebovat. Pokud nekomunikuje nebo má velké prodlevy v odpovědích, mohlo by to být nepříjemné. Následně už se budete domlouvat s ním na dalším postupu, a můžete začít psát.

Co, jak a kdy psát

Všechno to záleží na tom, jaký máte druh práce (viz oficiální pokyny) a jak se domluvíte s vedoucím. Nemůžu tudíž nabídnout žádný obecný návod 😔, jenom popsat svoji zkušenost.

Probíhalo to tak, že jsme se vždycky s vedoucím domluvili, na čem budu pracovat, následně jsem mu poslal mailem výsledek a návrh toho, jak bych mohl pokračovat. Měli jsme domluvené, že se ozvu každý měsíc, ale za podzim jsem toho úplně moc nestihl, spíš jsem dělal research ohledně tématu a ujasňovali jsme si, co vlastně budu dělat (což bylo dané i tím, že jsem si nevybral už existující téma). Díky tomu to bylo hodně flexibilní a v podstatě jsem si mohl vybrat, co budu dělat. Pokud jste neměli předměty související s tématem Vaší práce (v mém případě krypto), určitě je namístě zvážit si je zapsat a případně to probrat s vedoucím. To platí sice hlavně u teoretičtějších bakalářek, ale i například u implementačky je podle mě dobré mít za sebou praktické zkušenosti (třeba z práce) nebo aspoň nějaké projektové předměty.

Moje bakalářka byla nakonec srovnávací (přehledová), což znamená, že výsledkem nebyla aplikace, ale porovnání existujících řešení, takže v podstatě text samotný. Začal jsem na něj intezivněji pracovat hned po konci zkouškového v 5. semestru a zabralo mi to dost dlouho (v podstatě každou volnou chvíli), přišlo mi, že jsem pořád jenom psal a přepisoval to po sobě. Často se mi nedařilo najít správná slova, jak to popsat, a rozčiloval jsem se na sebe, že mi to tolik trvá. Takže pokud budete mít stejné pocity, nic si z toho nedělejte, to je normální 😉.

Pokud se rozhodnete psát anglicky a řeknete to o tom vedoucímu včas, máte šanci dostat stipendium nějakých sedm tisíc, takže pokud máte aspoň trochu slušnou angličtinu, určitě zvažte. Text jsem pak posílal vedoucímu, ten mi k němu rovnou posílal připomínky a opravoval chyby.

Občas mi přišlo, že to je celé vlastně na nic, a neustále jsem měl tendence něco přidávat a přidělávat si práci, abych měl pocit, že tam je aspoň nějaký výsledek. Vedoucí mě naštěstí trochu krotil, a i když jsem měl pocit, že tam vlastně nic moc není, i tak to podle mě byla jedna z nejdelších letošních bakalářek, celé to pdfko má kolem 100 stran /i když spousta z nich jsou obrázky/ 😂. Na začátku mi přišlo, že implementačku bych v žádném případě nestihl, nakonec si ale říkám, že by to asi bývalo mohlo mít v pohodě, protože potom bych mohl zase mít kratší text a líp by se psal.

SBAPR Bakalářská práce

rozsah: individuální, 0–10 kreditů
hodnocení: zápočet, uděleno
úspěšnost: TBA
podmínky: udělat část práce k bakalářce v domluveném rozsahu

Tento předmět si můžete zapisovat víckrát podle toho, jak dlouho pracujete na své bakalářce. Někdo to stihne za semestr, někdo má nějaké téma už skoro od začátku studia. Než půjdete k obhajobě, musí vám vedoucí udělit zápočet. Jak jsem psal v článku k pátému semestru, můžete si v registraci předmětů vybrat, za kolik kreditů v daný semestr si chcete předmět zapsat (ideálně aby to aspoň trochu odpovídalo množství udělané práce). Dohromady za všechny semestry práce pak musí být součet přesně 10. Kdybyste nestíhali, dá se množství kreditů dodatečně kdykoliv během semestru přes studijní oddělení upravit.

Co při psaní nedělat?

Nepodceňovat text. Spousta lidí si řekne, hlavně že mám aplikaci nebo vymyšlený algoritmus, ten text k tomu nějak napíšu za pár týdnů, případně tam budou chyby. Jenže formální stránka je dost důležitá, aplikaci si možná vyzkouší vedoucí a oponent (a někdy asi ani to ne), ale komise má před sebou většinou jen tu práci. Občas mi dokonce i u některých posudků, co jsem četl, přišlo, že hodnotili spíš ten text než výsledek, a i s hotovou aplikací a špatným textem můžete dostat Fko.
Nepsat práci na poslední chvíli. Fakt ne! Spoustě chyb se dá předejít, když to s vedoucím zavčasu proberete, projdete spolu text i aplikaci. Každý má od toho trochu jiná očekávání, takže nevíte, co se bude nebo nebude líbit oponentovi. Ale minimum, o které se můžete postarat, je, aby aspoň vedoucí byl s tou prací spokojený. Vyhnete se tím komentářům typu "to a to by se dalo udělat jinak a líp" a vedoucí by Vás pak měl na oplátku u obhajoby podržet.
Nedávat tam irelevantní text. Stává se, že někomu chybí stránky, tak tam přidá nějaké věty nebo dokonce kapitoly navíc. Například zkratky je sice potřeba vysvětlit, ale pokud Vaším tématem nejsou komunikační protokoly, není potřeba uvádět historii SSH ani detailně popisovat jeho použití.

Problém zvaný citace

Při psaní se potkáte s otravnou povinností psát citace. Tak jak na to?

Zkoušel jsem různé metody, co bude nejsnazší, s různými citačními manažery ale moc dobrou zkušenost nemám, často něco uhádly špatně a bylo s nimi obecně víc práce než užitku.
Nejrůznější vědecké články, příspěvky z konferencí atd. se mi osvědčilo hledat přes GoogleScholar. Ten umí rovnou vygenerovat citaci ve formátu BibTeX, pozor ale na to, že občas tam některé informace chybí, obecně by se totiž mělo uvádět co nejvíc informací se dá dohledat. Proto je dobré ověřovat z dalších zdrojů, například ACM nebo IEEE Xplore mají dost detailní informace (a taky je umožňují generovat pro LaTeX).
Pro citace ostatních zdrojů (weby a podobně) je nejsnazší najít si nějaký příklad a citaci vytvořit ručně. Pokud si nejste jistí, jestli tam nějakou informaci dávat, radši ji tam dejte.
Inspirujte se jinými (dobrými) pracemi, abyste viděli, jak mají citace vypadat.
Hlavně si vyberte jednotný citační styl a držte se ho, jaký je celkem jedno, i když některé jsou v IT častější.

SOBHA Obhajoba závěrečné práce

rozsah: 0 kreditů

téma: Visualization of Cryptographic Protocols

vedoucí: prof. RNDr. Václav Matyáš, M.Sc., Ph.D.

oponent: RNDr. Martin Ukrop
hodnocení: A
úspěšnost: TBA
podmínky: úspěšně odevzdat a obhájit bakalářku

Obhajoba se v základu neliší od jakékoliv jiné prezentace. Přijdete tam, máte tam už nachystanou Vaši prezentaci a máte osm minut na to, Vaši práci představit. Česky/slovensky psané práce se obhajují logicky v tom samém jazyce, ale i anglické práce jde obhajovat česky/slovensky, případně jsem viděl i kombinace jako prezentovat česky podle anglických slajdů. Je to v zásadě úplně jedno, takže proč si zbytečně komplikovat práci angličtinou (obhajoval jsem česky), na druhou stranu si dokážu představit, že u některých prací může být obtížné přeložit pojmy do češtiny. Stejně tak pokud normálně nevytváříte prezentace v LaTeXu, není důvod nepoužít normálně PowerPoint, který navíc díky (relativně nové) funkci Návrhy designu umožňuje dělat graficky pěkné slajdy doslova pár kliknutími. Jde o to udělat dobrý dojem, takže určitě pomůže, když ta prezentace bude dobře vypadat. Taky se snažte si to několikrát vyzkoušet a načasovat tak, aby to vycházelo +- na ten čas. Když tam pak člověk stojí a pořádně neví, co chce říct, vypadá to celkem blbě (už se mi to několikrát stalo, nedoporučuji 😅).

Jinak tuším, že jsem dostal i ovladač, kterým jsem mohl ty slajdy přepínat. Dost lidí včetně mě bylo v obleku, ale co měla na sobě komise, netuším, stejně jako jestli tam bylo teplo nebo zima. Nejsem na takovéhle věci zrovna nejvšímavější a v takové situaci to šlo tím pádem totálně mimo mě.

Po obhajobě se čtou (nebo shrnují) posudky, případně dostanete možnost na ně reagovat, a je prostor na otázky. V tomto momentě hrozně záleží, koho máte v komisi. Když nejsou otázky, tak tím obhajoba zřejmě končí a přejde se na zkoušení, ale u nás to bylo jinak a nakonec se ptali celkem dost. Asi to bylo dané i tím, že jsem tam dělal něco navíc nad rámec zadání, tak jsme to s vedoucím trochu dovysvětlovali. A nebo tím, že bylo pondělí ráno, tak byli ještě čerství. Každopádně to bylo naprosto v pohodě, byla to spíš debata, byli zvědaví, ale ne rýpaví. Pokud máte dobré posudky a jste připravení, není čeho se bát. Po obhajobě se pak hned přešlo na zkoušení.

Co a jak se učit na státnice

Státnice jsou ústní, což je celkem paradox vzhledem k tomu, že na celém bakaláři je ústních zkoušek naprosté minimum (já třeba neměl ani jednu, nepočítám-li prezentaci z angličtiny). Může to být trochu problém, protože je to najednou něco jiného a člověk netuší, jak se na to nachystat.

Úspěch u státnic podle mě závisí na třech základních faktorech: jakou komisi dostanete, jaké otázky Vám vylosují a samozřejmě kolik toho víte. Je podle mě trochu nefér, že někdo dostane třeba afinní prostory a někdo jiný úplné základy množin; že některá komise se v tom dost rýpe, zatímco jiná pomáhá. Ale tak to je a může se nad tím rozčilovat, jak chcete (což jsem samozřejmě dělal během učení mockrát 😅), nic moc tím ale nezměníte. Aspoň ten třetí faktor se ale naštěstí ovlivnit dá.

Otázky jsou dvě, teoretická a praktická, a jsou vybírané náhodným generátorem ze seznamu (prý se může i stát, že komise už nějakou otázku slyšela, a tak se losuje znovu). Nejhorší na tom podle mě je, že člověk netuší, co čekat. Strategie "naučit se pro jistotu všechno" tady bohužel není moc použitelná, protože je toho strašně moc i tak. Proto je podle mě hrozně důležité zjistit, co je vlastně potřeba se učit.

Základem by podle mě určitě měly být pojmy explicitně zmíněné v otázce. Je určitě potřeba je umět formálně zadefinovat a rozumět jednotlivým částem definic (hlavně u teoretických otázek), stejně jako umět je použít na příkladech. Prý se často může stát, že člověka nechají vymyslet vlastní příklady, tak je dobré s tím počítat a nějaké si vyzkoušet nebo i připravit předem u těch úplně nejzákladnějších věcí, abyste se v tom pak zbytečně nemotali.

Jenže některé otázky jsou dost nejasně zadané (třeba pojem lineární operace jsem slyšel poprvé) a navíc není jasné, co přesně do nich spadá. S teoretickými otázkami aspoň trochu pomáhá nový předmět SBPrip (viz můj článek o 6. semestru). Kromě toho mi hodně pomohla databáze komisí, bohužel už tam moc lidí nepřispívá, ale mně hodně pomohla udělat si představu, na co se vlastně může komise ptát (a samozřejmě jsem se pak ty věci, na které se v minulosti ptali, naučil). Bude super, pokud tam po státnicích dopíšete aspoň stručně svou zkušenost.

Učit jsem se snažil primárně ze svých poznámek v předmětech, kde jsem si nějaké dělal, protože mi pochopitelně nejvíc vyhovuje vlastní způsob zápisu. Jenže pak jsem došel přesně k tomu, o čem jsem psal před chvílí: že toho bylo v některých předmětech hrozně moc. Asi je lepší se spíš fixovat na ty pojmy zadané v otázce a s nimi spojené věci, a o zbytku mít jen nějaké základní povědomí.

Nedoporučil bych snažit se vypracovat si otázky celé vlastními silami, to je podle mě časově strašně náročné. Existují například už vypracované sdílené dokumenty s otázkami; nejsou sice všespásné a některé věci v nich chybí nebo jsou nepřesné, ale i tak se z nich učí dost dobře. Dělal jsem to tak, že jsem si stáhnul a doplňoval vlastními poznámkami (ze slajdů apod.) a případně opravoval. Taky jsem si vypsal důležité pojmy z každé otázky (v podstatě základ ze zadání + doplnění toho, co mi přišlo důležité) jako osnovu, podle které jsem si to pak opakoval.

Bohužel některé věci jsem z vypracovaných otázek a předmětových materiálů úplně nepochopil (třeba statistiku nebo jak funguje na té nízké úrovni počítač). V takových situacích mi pomohla online videa, doporučit můžu zejména Isibala a 3Blue1Brown na matiku, a PowerCert a Crash Course na informatičtější věci. Nejsem zrovna milovník YouTubu, takže to, že jsem se na některá jejich videa kouknul, už něco znamená.

Moc se mi neosvědčilo s někým procházet celou otázku, protože je toho moc a tím pádem to je časově hrozně neefektivní, člověk se snadno zakecá a nakonec se to stejně musí v klidu naučit sám. Je ale pravděpodobné, že během učení Vám bude spousta věcí nejasných. Ty je podle mě naopak nejlepší s někým probrat, na Discordu, přes call, a nebo ještě líp osobně, protože pak to člověku líp dojde. Říká se, že člověk něco chápe až ve chvíli, kdy je to schopen někomu vysvětlit. Něco na tom je 😊.

Kdy se začít učit?

Mám pocit, že bez ohledu na to, kdy se začnete učit, pravděpodobně to stejně dopadne tak, že si řeknete, že to nemáte šanci se všechno naučit.

Já jsem se snažil začít už během semestru rychlostí aspoň 2 otázky týdně. Takhle brzo nemá podle mě smysl snažit se pamatovat definice ani jít moc do detailů, protože bez Sheldonovy paměti (bohužel nemám) bych to stejně zapomněl. Spíš jsem se snažil připomenout si věci, které jsem dlouho (nebo nikdy) neviděl. I tak jsem šel do detailů mnohem víc, než jsem asi měl, a stejně jsem měl na konci semestru pocit, že jsem to všechno zapomněl. Poučení pro mě: fakt nemá smysl se snažit učit všechno možné a jak se počítají různé typy příkladů. Ale aspoň podruhé před státnicemi už se pak ten základ učil líp.

Na učení jsem se pak vrhl intezivněji skoro hned, jak jsem odevzdal bakalářku. V podstatě jsem nic jiného nedělal, i ven jsem šel maximálně na opakovací procházku, kde jsem do nějakého chudáka, který se obětoval jít se mnou, hučel spoustu definic. Do státnic jsem to stihl projít celé dvakrát, ale nejsem si úplně jistý, že to stálo za to. Mám totiž pocit, že od určitého bodu už mozek přijímá některé věci jenom do krátkodobé paměti. Takže po tom, co jsem si to poprvé osvěžil (což bylo potřeba zejména u věcí z prvních semestrů), jsem se něco naučil, zapomněl, naučil, a zas zapomněl. Spoustu věcí jsem během učení pochopil výrazně líp a byl jsem rád, že jsem si to připomněl, zároveň jsem si ale dost často pokládal otázku, na co se učím to a to nazpaměť, když by si v praxi tyhle věci člověk stejně našel a nebudu si to pamatovat víc než pár dní.

Formát statnic

Dřív byla u bakalářských státnic příprava, tedy člověk dostal obě témata a nějakých asi patnáct? minut, během kterých měl napsat na papír co nejvíc k těm otázkám. Pak si to komise vzala, přečetla a doptávala se na to, co jste měli špatně nebo co tam chybělo. To se ale v roce 2020 zrušilo a zkoušení teď sestává čistě z odpovídání na otázky komise. Primárně proto, aby lidi státnicující distančně nemohli u přípravy podvádět, zaslechl jsem ale něco i o tom, že by tenhle formát chtěli možná zachovat i do budoucna.

Na první pohled to zní možná hůř, že si to člověk nemůže rozmyslet předem. Podle mě je to ale takhle výrazně lepší. Dřív se totiž u některých komisí stávalo, že když jste toho napsali na papír hodně správně, tak komise vlastně neměla, na co se zeptat, a vymýšleli všelijaké rýpavé otázky. Takže pak spousta lidí taktizovala a schválně do přípravy nenapsali ty lehké věci, které věděli, protože chtěli, aby se je na ně komise zeptala. A prý to docela fungovalo, ale mně to je docela proti srsti. Zajímalo by mě, co by dělali, kdyby do přípravy někdo nenapsal nic? Takhle se na všechny ty základní věci musí doptávat přímo, takže na chytáky a záludnosti by nemělo být tolik času.

Čas na samotné zkoušení se sice trochu navýšil (30 minut místo původních 20 minut), je ale pravda, že to dost závisí na komisi. Co jsem slyšel, když to šlo dobře, tak i pouštěli dřív ;)

SZB Státní zkouška

rozsah: 0 kreditů

předseda: prof. RNDr. Petr Hliněný, Ph.D.

komise: doc. RNDr. Jan Strejček, Ph.D. a doc. Mgr. Pavel Rychlý, Ph.D.
hodnocení: A
úspěšnost: TBA

po absolvování: to budete mít konečně za sebou a budou z Vás absolventi

Aniž bych k tomu moc přispěl, obhajoba se u mě kvůli otázkám trochu protáhla, tak na zkoušení zbylo trochu míň času 😀. Dali mi vybrat, jakou otázku bych chtěl dřív. Vybral jsem si teoretickou, protože mi to přišlo tak nějak intuitivní, když byly v seznamu dřív.

Pak pustili generátor. Dostal jsem otázky, se kterými jsem byl celkem spokojený (respektive nebyl jsem nespokojený, což stačilo):

4. Lineární algebra I
Operace s vektory a maticemi, vlastnosti lineárních operací a skalárního součinu, řešení systému lineárních rovnic. Gaussova eliminace, determinant.

12. Transakce a zpracování dotazů
Transakční zpracování, jeho vlastnosti. Základní principy vyhodnocování dotazů (náklady na vyhodnocení dotazu, využití indexování a hašování).

Zkoušel mě prof. Hliněný, i když byl předseda (respektive se ptal doc. Strejčka, jestli chce zkoušet, tak možná se nějak střídali podle tématu). Na začátku jsem měl zadefinovat vektorový prostor, tak jsem řekl, že to je množina s operacemi splňujícími nějaké základní axiomy. Tady se mě hned Hliněný zeptal, jestli je to vážně jen jedna množina, tak jsem ještě musel přidat množinu skalárů.

Pak chtěli napsat ty axiomy, tak jsem začal, ale asi u pátého mě zastavili, že to stačí. Dál jsem měl zadefinovat determinant, jenže jak jsem byl nervózní, zapsal jsem ho s plusky namísto krát (naštěstí jsem se po upozornění – "vážně je tam tohle znaménko?" – opravil). Pak jsme se na chvilku zastavili, protože jsem nebyl schopný říct, co přesně je to znamínko té permutace. Pamatoval jsem si z videa, jak to intuitivně funguje, že to je počet výměn, ale nakonec na základě příkladů, co mi dával, jsme k tomu došli, že to je prostě parita. Nakonec se mě ještě zeptal, jak se determinant počítá, tak jsem vysvětlil způsob pomocí Gaussovy eliminace a pak ještě Laplaceův rozvoj, a z téhle otázky mu to stačilo.

Na druhou otázku mě zkoušel docent Rychlý. Ptal se, co jsou to transakce a jaké mají vlastnosti. Bavili jsme se o plánu a jeho serializovatelnosti – jen povrchně, prostě co to je. Řešili jsme sériový vs serializovatelný plán, samozřejmě jsem se napoprvé přeřekl, tak jsem radši uvedl ten rozdíl mezi nimi hned, aby bylo jasné, že to byl jen omyl, ale že rozdíl chápu. Zmiňoval jsem, jaké jsou úrovně izolace transakcí v SQL (neptal se na to nijak do detailů, v podstatě jsem na to přivedl řeč spíš sám). Všechny další otázky se pak v podstatě točily kolem ACID. Vysvětloval jsem každé to písmenko a rovnou uváděl i příklad s bankovním účtem. Pak chtěl vědět, jak se ty vlastnosti implementují. U toho jsme se v podstatě zasekli po zbytek zkoušení, protože na otázku "jak bych implementoval trvanlivost (D)" jsem zmínil možnost stínové databáze, která se obvykle moc nepoužívá, ale nechápal jsem, co dalšího chce slyšet. Nakonec mi prozradil, že chtěl slyšet prostě logování, což mě fakt nenapadlo. K cenám vyhodnocení, indexování ani hashování jsme se už nedostali (jiné komise se ale na to prý ptaly a i na B+ stromy, doporučuji slajdy Ing. Staudka z PV062).

Pak mě poslali na chvíli ven, zavolali zpátky a řekli, že i přes drobné zaškobrtnutí na konci mi dají z bakalářky i státnic A, a to bylo všechno.

Nejvíc mě překvapilo, jak celé to zkoušení bylo v pohodě a vlastně po mně nic moc nechtěli, představoval jsem si to (i když je to matematický nesmysl) asi tak o tisíc procent horší. Asi to bylo štěstím na dobré otázky i na komisi: Hliněný byl skvělý a snažil se mě navést k tomu, abych si chyby sám opravil a pomoct mi říct to, co chtěl slyšet, u Rychlého to bylo trochu horší, protože když jsem mu neřekl přesně, co chtěl slyšet, ptal se mě na to znovu, místo aby mě nějak nasměroval, ale oba byli moc příjemní a naprosto v pohodě.

Na čem se vyhazuje

Vzhledem ke své dost pozitivní zkušenosti ze státnic jsem si nejdřív říkal, jak musí být těžké ty státnice neudělat, pokud se na ně člověk dostatečně připravuje. Potom, co jsem si ale vyslechl zkušenosti ostatních, jsem dost změnil názor. Některé komise bývá bohužel dost rýpavé nebo dávají dost hloubkové otázky, chtějí nějaké důkazy a podobně. Pokud se to zkombinuje se špatným tématem, může to být velký problém. Naštěstí lidí s takovou smůlou není hodně, ale kdyby se to stalo, neztrácejte hlavu, znám skvělé a chytré lidi, kteří odstátnicovali kvůli špatné souhře okolností na FI až napodruhé 😉

Nejproblémovější bývá tradičně Statistika (7), která se v MB103 neučila dostatečně ani pochopitelně (v nových MB143 / MB153 to bude doufejme lepší), a je potřeba si ji dostudovat. Ta pak mimochodem dělá problém i na magisterských oborech kvůli stejně špatnému MV013, kterému prý naneštěstí nepomohla ani letošní změna vyučujícího.

Dalším problémem bývá Prolog (20), který se už nikde moc neučí. Letos taky prý vyhodili pár lidí na Logice (3). V podstatě problémové státnicové otázky krásně odráží, ve kterých povinných předmětech nebyla výuka nic moc. Historicky bývaly problém otázky související s Vyčíslitelností a Složitostí (13, 15), ale po změně IB107 už by to podle mě mělo být v pohodě.

Na nových programech se sice státnicové otázky trochu mění, až na pár nových otázek by ale podle mě měla být většina věcí pořád relevantních.

Protože jsou státnice tak jako spousta věcí v životě, přeji všem, kdo se teprve na státnice chystají, hodně štěstí 😊🍀.

Prohledat tento blog

Antalymis' Blog