Chci náš normální svět zpátky! Ideálně vylepšený...

Tohle je celé špatně...

Vysokoškolské studium by mělo být jedno z nejlepších období v životě člověka. Tolik zajímavého toho lze podnikat, všechna ta svoboda, volnost, možnosti... Záměrně říkám mělo, protože aktuální situace trvající už téměř rok je dost zoufalá a čas na vysoké, o který člověk kvůli ní přijde, se už nevrátí. Z tohoto pohledu nejvíc lituju prváky, kteří přišli o jeden z nejdůležitějších roků, o všechny neopakovatelné zážitky spojené s maturitou a nástupem na vysokou školu. Dny, jako ten, kdy jsem šel na první přednášku MZI (a ztratil se navzdory Google mapám už cestou z bytu na zastávku trolejbusu), mi zůstanou v paměti asi napořád a je mi hrozně líto, že takové (a nebo úplně jiné zážitky) z poznávání nového prostředí mít letošní prváci nebudou, že jejich nový život začal tak, jak začal. V online prostředí není snadné si vytvořit nové přátele, a už vůbec ne s nimi něco zajímavého podniknout.

 

Nedočkavě proto vyhlížím den, kdy bude svět zase takový, jaký býval. Jenže je myslím zřejmé, že covid ze světa jen tak sám od sebe nezmizí, když se mu tu tak daří. A dokud tu bude a bude hrozit, že se jím lidé nakazí, svět se k normálu vrátit nemůže, vlády to riziko nepřipustí. Po této úvaze mi tedy logicky zbývá, že jediným řešením je zabránit, aby se jím lidem mohli nakazit, což půjde jedině očkováním. Nechápu, že toto celá řada lidí nevidí, protože už teď to vypadá, že se spousta lidí nechat očkovat odmítne, nejčastěji z obav o bezpečnost vakcíny vyvinuté v tak krátké době. Tyhle obavy částečně chápu, ale my neznáme důsledky nejen vakcíny, ale taky nemoci samotné, takže nechápu, proč dávat přednost neprozkoumaným důsledkům onemocnění před vakcínou. Stručně řečeno, chci svůj/náš/váš starý svět zpátky, pokud vy taky, tak na to myslete, až bude možnost nechat se očkovat. V životě je spousta neznámých, nikdo z nás neví, co přijde zítra nebo za rok, asi málokterý náš čin je bez následků, tak nevím, proč zrovna tady bychom měli být přehnaně paranoidní.

Budoucnost výuky: jak se bude učit v dobé post-covidové? 

Během koronaviru se pochopitelně zásadně proměnil způsob, jakým se na vysokých školách učí: všechny hodiny bylo potřeba nahradit distančními verzemi. Zatímco pro studenty praktických oborů jako lékařství nebo strojírenství je to patrně noční můra, pro ty ostatní to má překvapivé výhody: Dříve bývalo standardem, že přednáška či cvičení proběhla jednorázově. Pokud se tam člověk nemohl dostavit, měl smůlu a musel najít způsob, jak látku dohnat (zrovna na FI to tak úplně neplatí díky nahrávacímu zařízení, nicméně většina škol tuto techniku nemá/nevyužívá a i na FI je její použití dost omezené: cvičení a některé menší přednášky se nenahrávaly, navíc kvalita záznamů byla dost špatná). Co hůř, pokud něco nepochytil nebo nepochopil, a že se to stává často, nemohl se k tomu vrátit. Nyní je však možné libovolnou přednášku/cvičení zhlédnout znovu, a to ve skvělé kvalitě, což je před zkouškami nebo při řešení domácích úkolů naprosto neocenitelné a kvalitu výuky to výrazně zvyšuje. 

Je tedy namístě položit si otázku, jak se tradiční přednáška naživo dále liší od té online. Určitě je náročná na místo, všichni studenti se musí někam vejít. Je náročná i na čas, všechno to dojíždění nebývá jednoduché a vlivem špatného načasování (brzo ráno/pozdě večer) dost studentů nedává pozor nebo rovnou nepřijde. Všechny tyto nevýhody pochopitelně online přednáška nemá.

Nezřídka se mi stalo na živé přednášce, že jsem nepochytil nějakou část a potřeboval bych víc času k jejímu pochopení, jenže se pokračovalo dál, a tím, že jsem nepochopil základ, zbytek přednášky pro mě ztrácel smysl (ale když už tam jsem, tak přece neodejdu). Naopak jindy se přednáška z velké části zabývala něčím, co už jsem znal třeba z jiného předmětu, a tak jsem se nudil. V případě nahrávané přednášky tyto problémy odpadají, je možné se u vybraných pasáží zastavit dle potřeb a naopak jiné přeskočit (při sledování živého přenosu jsou pak tyto nevýhody stejné).

 

Problémem, který by mohl být v online prostředí, je nedostatek interakce. Nutno ale říct, že minimálně větší přednášky moc často interaktivní nebývají ani tak, studentům se nechce odpovídat ani se přede všemi ptát. Naopak při online přednáškách je možné využít chatu, a tak je pro mnohé snazší se zeptat, naopak vyučujícímu se může hodit možnost hlasování, lépe se také dělají interaktivní aktivity.

 

Z mého pohledu jsou tedy online přednášky (živý přenos a pak záznam) jednoznačně výhodnější ve všech ohledech. Nehledě na to, že když vyučující zrovna nemůže, může poskytnout záznam z loňského roku a je to naprosto adekvátní náhrada (s tím, že na případné dotazy lze využít třeba DF).

 

Proto je pro mě dost zajímavou otázkou, proč by se vůbec měly tradiční přednášky vracet, až to půjde? Takhle mi to přijde výhodnější pro všechny strany.

Trochu jiná situace je u cvičení, tam je potřebná míra interakce výrazně vyšší a naopak z mé dosavadní zkušenosti se zdá, že online jsou tyto interakce daleko těžší. Cvičící nemůže chodit mezi jednotlivými lidmi a pomáhat jim dle potřeb (např. u programovacích předmětů), v případě skupinových předmětů je těžší si neskákat se spolužáky do řeči. Celkově jsou cvičení daleko méně dynamická než živě. Přiznávám ale, že třeba u matematických předmětů je možnost vrátit se k počítaným příkladům a jejich vysvětlení dost výhodná.

Abych to shrnul, myslím si, že byi tak špatná situace jako covid mohla vést k něčemu dobrému. Když už jsou všechny ty materiály vytvořené a natočené, poskytovat je budoucím studentům by mohlo vést k značnému zlepšení kvality výuky. Obě formy se přece skvěle doplňují. V případě přednášek mi dokonce přijde, že online forma je daleko lepší a tu prezenční dokáže nahradit. Jestli se toho ale skutečně dočkáme, ukáže až čas.