Diplomka, státnice a tak vůbec

Diplomka

téma: Portál pacienta s rezervačním systémem

vedoucí: doc. Ing. RNDr. Barbora Bühnová, Ph.D.

oponent: Ing. Miloš Prokop (Seacomp s.r.o.)
konzultant: Ing. Ondřej Veškrna (Seacomp s.r.o.)
hodnocení: A

Psát diplomku je v mnohém jednodušší než psát bakalářku, protože už jste to jednou zažili. Víte, na co se dívat, jak má vypadat nebo co tam naopak nepatří. Moje doporučení se tak v zásadě neliší od toho, co jsem radil u bakalářky.

Přesto byla diplomka pro mě v něčem odlišná, a to bylo praktičtější zaměření a propojení s firmou. Pokud budete mít tu možnost, je rozhodně výhodné dělat závěrečnou práci u firmy, kde pracujete. Nejen, že budete moci (pravděpodobně) na praktické části pracovat aspoň částečně během své pracovní doby a zabijete tím tak dvě mouchy jednou ranou, ale zvýšíte tím i pravděpodobnost, že bude výsledek prakticky použitelný. Pokud o něčem takovém uvažujete, je nejprve dobré domluvit se ve firmě na tématu a následně oslovit vyučující na FI, jestli by byli ochotni práci vést. Pokud je firma průmyslovým partnerem FI, může být dobré začít u garanta firmy. Nezapomeňte si ale dopředu domluvit, jakou část implementace je možné zveřejnit, a podle toho potom přizpůsobit text i zadání práce. Taky bych opět upozornil na důležitost dobrého tématu (=zajímá vás a je proveditelné) a vedoucího (=komunikuje, má zkušenosti a ochotu pomoct). V mém případě jsem si nemohl stěžovat ani na jedno, a tudíž to bylo celé dost v pohodě. Čímž neříkám, že psát tu práci není otravné a stresující, to samozřejmě je. Naštěstí to je jen dvakrát za studium.

Obhajoba je opět podobná jako na bakaláři: prezentace následovaná otázkami, jen tentokrát je na ni celá půl hodina. Ke svým původním tipům přidávám radu, abyste se zaměřili na vysokoúrovňový pohled. Cílem je vaši práci prodat a ukázat, co jste udělali, ne vysvětlit, jak přesně jste to udělali, od toho je celý text práce. Takže se chcete předvést. A ukázky funkční aplikace je vhodné natočit předem, abyste zbytečně neriskovali, že se vám při ukázce něco pokazí, což se běžně stává. Předvedl jsem, vedoucí a oponent přečetli posudek, dostal jsem pár zajímavých otázek a pokračovalo se dál na zkoušení.

Státnice

předseda: doc. RNDr. Jan Sedmidubský, Ph.D.

komise: RNDr. Petr Ročkai, Ph.D. a Mgr. Luděk Bártek, Ph.D. 
hodnocení: A 

 

Se státnicemi je to daleko zajímavější. Na rozdíl od bakalářských už komise nelosuje, ale vybírá si, jaká témata chce zkoušet. A tudíž můžete ze složení komise odhadnout, na co by se mohli ptát, i když ne vždycky tahle strategie funguje. Každopádně já musím přiznat, že jsem ze složení své komise po jeho oznámení vůbec nadšený nebyl, protože tam nebyl nikdo zaměřený na náš program. Zároveň si proto myslím, že letos ty komise nebyly sestaveny úplně šťastně. Když studujete manažerskou informatiku a dostanete komisi, kde všichni tři členové dělají něco úplně jiného a dost low-level, je to divné, navíc se pak s vámi o většině těch témat nemohou moc bavit a ani nevědí, co se ve vašich předmětech učí. Díky tomu se dá očekávat, že budou zkoušet něco z obecných otázek, jenže kvůli tomu by člověk mohl studovat i cokoliv jiného (navíc tyto otázky bývají daleko rozsáhlejší). A skutečně, člověk přede mnou měl databáze a sítě, já jsem dostal rovněž databáze a sítě. 

 

Dalším, oborově specifickým problémem je složení státnicových otázek. Mnohé předměty, které jsou u otázek uvedené, nejsou povinné nebo jsou jen povinně volitelné. A tak se stává, že si každý musí před státnicemi dostudovat několik témat (v mém případě ITIL nebo ekonomie), se kterými se během studia nesetkal. Takový koncept je podle mě úplně špatně, protože státnice mají přece testovat, co se člověk během studia naučil. Sítě s naší specializací taky vůbec nesouvisí. A nejhorší na tom je, že i když na to upozorňuji už několik let, nikdo s tím pořád nic neudělal. Tak jim to zase zopakuji, pokud se dostanu na další zasedání programové rady.

U zkoušení se mě ptal nejdříve Ročkai, a to na zpracování databázového dotazu. Měl jsem si napsat jednoduchý dotaz, následně jsme řešili různé varianty spojování a jejich realizaci (merge join, hash join, index join, jaký vliv na to mají indexy). Upřímně jsem byl docela rád, že jsem si vzpomněl, protože jednotlivé algoritmy jsem moc neopakoval, protože mě nenapadlo, že tam spadají.

Následně se mě Bártek zeptal na služby počítačových sítí, tj. aplikační protokoly. Tahle otázka mě stála při přípravě hodně času, protože od dob bakalářských sítí už jsem hodně zapomněl a magisterské sítě jsem neměl. Díky důkladné přípravě jsem ale dokázal reagovat i na náročnější otázky typu "jakou zabezpečenou variantu DNS znám". Po docela krátkém čase mě poslali ven, a než jsem se stačil vzpamatovat, tak mi gratulovali k áčku ze státnic. 

Nemyslím si ale, že by byly naše státnice nastavené úplně šťastně. Tím, že se zkoušení obvykle zaměří jen na velmi malou podmnožinu otázek, je pak úspěch dost závislý na tom, jak tato podmnožina sedí s tím, co člověku zrovna sedí, protože není možné vědět o všem všechno. Jako krásnou ilustraci problému můžu uvést třeba otázku na statistiku. Jen málokdo statistice aspoň trochu rozumí a většina lidí se ji na státnice moc neučí a zkrátká doufá, že nepřijde. Chudák je pak ten, na kterého statistika skutečně vyjde. Osobně si myslím, že by zkoušení mělo jít víc do šířky a méně do hloubky, a mělo by vycházet z předmětů, co člověk skutečně absolvoval. Zároveň by měl člověk po dokončení studia aspoň povrchní znalosti ze všech těch předmětů mít, aniž by se na to musel nějak explicitně připravovat.

 

S tím, jak to funguje nyní, jsou podle mě tři hlavní faktory, které úspěch u státnic ovlivňují: složení komise, zvolená otázka a samozřejmě to, jak se to člověk naučí. S mírnou komisí a jednoduchou otázkou tak může projít i student s podprůměrnými znalostmi na A, zatímco s náročnou komisí a otázkou bude i nadprůměrný student mít co dělat, aby prošel. 

Na státnice doporučuji přirpavovat se na jednotlivé otázky vícekolově. Nejdříve všechny otázky detailně projít, ujasnit si, co se skrývá pod jednotlivými pojmy a co všechno by s nimi mohlo souviset. Rozhodnout se, odkud se to budete učit, případně si vytvořit nebo upravit materiály. Pochopit a naučit se základní koncepty. V druhém kole pak už můžete projet otázky rychleji, doplnit si mezery, které v otázce máte. Obecně je výhodné učit se otázku z víc než jednoho zdroje, mrknout se třeba na slajdy předmětu, na vypracovanou otázku a na nějaká Youtube videa. Za sebe můžu doporučit Practical networking a PowerCert na sítě, na statistiku pak StatQuest a obojí se dá doplnit CrashCoursem a ByteByteGo. Pár dní před státnicemi doporučuji projít si tabulku s komisemi, máme i vlastní oborovou variantu, a podívat se, na co se obvykle ptají. Vyplatí se dívat se nejen na vaši komisi, ale i na ostatní, můžete si zkusit některé otázky odpovědět a u toho zjistíte, co ještě nevíte. Vzájemné zkoušení je pak na tohle samozřejmě taky super.

Rychlé ohlednutí se zpět

Ze všeho nejvíc jsem po státnicích nadšený z toho, že už mě nebude nikdo zkoušet. Samozřejmě mě čeká celá řada nových životních i pracovních výzev, během nichž se budu muset hádám naučit spoustu nových věcí. Jedna dlouhá kapitola se ale uzavírá. Kapitola, která začala před šesti roky, když se student gymnázia rozhodl podat přihlášku na informatickou školu, ačkoliv toho o počítačích moc nevěděl.

I kdybych mohl toto rozhodnutí změnit a vybrat si, na kterou školu jít studovat, vybral bych si znovu FI. FI podle mě poskytuje výbornou rovnováhu mezi teorií a praxí: VUT je na mě moc hardwarové a nízkoúrovňové, naopak Matfyz je strašně teoretický. Na bakaláři by mě pravděpodobně zlákalo zaměření Otevřená informatika, protože jsem vždycky preferoval studijní programy, které nabízí studentům svobodu volby. U navazujícího studia je to těžší, rozhodoval bych se mezi ŘSSS a Softwarovým inženýrstvím (znovu).

Jsem ale upřímně rád, že už toto rozhodnutí dělat nemusím a že už nemusím absolvovat znovu všechny ty zkoušky, úkoly a testy. Jednou mi to stačilo.

Díky, že jste se dočetli až sem. Doufám, že vám můj blog poskytl trochu přehled o tom, jaké je studium na FI, jaké jsou jednotlivé předměty. A pokud na FI už studujete, uvítal bych, kdyby někdo pokračoval v mých stopách s vlastním blogem. Přece jenom od dob, kdy jsem nastupoval, se toho už hodně změnilo.